RECENZE: Jak Bridget Jonesová čeká dítě a potká Pussy Riot

Zábavnost smolařské boubelky nestála na kilech, díkybohu. Dokazuje to nový díl Dítě Bridget Jonesové, který do kin vnáší vedle trampot s volbou otce i střet práva ženy s právy matky.

Je štíhlá, mondénní, v profesi úspěšná, ale stále sama. I na oslavě svých 43. narozenin. Stačí však dva milostné úlety v rozmezí pár dnů, aby možné „pachatele“ přizvala do soutěže o titul otce. Samozřejmě v romantické komedii musí být oba kandidáti přitažliví a bohatí, zatímco v sociálním dramatu by hrdinka skončila jako svobodná matka pod mostem.

Patrick Dempsey zosobňuje šarméra první třídy. Při jeho odzbrojující etudě zrychlených námluv dámy závistivě slzí a pánové si dotčeně odfrkávají, přesto hereckou oporou zůstává Colin Firth coby upjatý právník, jenž se projevů citu panicky děsí. Stavbou i stylem Dítě Bridget Jonesové trochu připomene Čtyři svatby a jeden pohřeb, jejichž hrdinu Hugha Granta, který návrat do své role v sérii Bridget Jonesové odmítl, elegantně potrestal připomínkou, kterak pomocí jediné laciné lyrické finty svedl celou armádu vyzáblých východoevropských modelek.

Kromě tuku ztratila postava Renée Zellwegerové i schopnost vyrábět trapasy ráz naráz. Logicky se více rozněžnila, dopřává si malé kázání o zodpovědnosti a nostalgické retro z prvního dílu. Přesto její svět zůstává milý, duchaplný a dokonale britský, počínaje lodičkami utopenými v bahně festivalu Glastonbury a konče sebeshazující roličkou zpěváka Eda Sheerana; zahrát si v Bridget už je pro ostrovany zjevně stejnou vlasteneckou poctou jako v Bondovi.

Dítě Bridget Jonesové

65 %

Režie Sharon Maguireová, hrají Renée Zellwegerová, Colin Firth, Patrick Dempsey

Streamovací služby: Netflix

Kinobox: 70 %

IMDb: 6.5

Hodně komiky zařídí hrdinčino profesní zákulisí, kdy z režie diktuje moderátorce ve studiu do sluchátek šílené dotazy pro zmatené hosty. Pobaví její nová mladá šéfka lačná po senzacích a přezdívaná „fašistka“ i postava úsečné gynekoložky v podání spoluscenáristky filmu Emmy Thompsonové, která vyvažuje někdy až diblíkovitou ztřeštěnost nastávající matky vědoucím nadhledem věcné ženské zralosti s darem humoru tak suchého, až skoro šustí.

Pochopitelně základ tvoří zdvořile jedovatá přetahovaná dvou mužských ješitů o roli tatínka, včetně zdravé výživy a společných cvičení. Ve vyloženě týmovou grotesku se pak zvrtne bláznivá cesta do porodnice i porod sám, načež dovětek „po roce“ kromě vyřešení genetické šarády stvrdí celkový dojem, že původní zdravou hořkost smíchu začala Bridget Jonesová přece jen maličko přislazovat.

Na druhé straně však jen málokterá romantická komedie dovede do tuctové zápletky vedle příjemné něhy a líbivých trampot zakomponovat aktuální politický podtón - nejen vtipně, ale navíc nevtíravě, chytře a nejednoznačně. Svobodomyslná Bridget Jonesová tak najednou zaváhá, když poprvé narazí na barikádu mezi právy žen a právy matek.

A Firth coby obhájce ruské dívčí kapely, které hrozí vyhoštění a jejíž charakteristika tvoří zjevnou paralelu k Pussy Riot, dává velice korektně najevo, že bránit svobodu projevu zosobněnou písní „o menstruaci a kastraci“ vyžaduje někdy vskutku mimořádnou dávku sebezapření.