Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Billy Elliot stvrdil britský zázrak

  14:32aktualizováno  14:32
Takzvaná „sociálka“ se ve Francii hýčká, u nás pomíjí a Britové ji umějí natočit. Zázrak vzkříšení ostrovní kinematografie, obdivovaný už několik let, teď stvrzuje Billy Elliot, nominovaný na ceny doma i v Americe a srovnávaný s hořkou komedií Do naha!

Jamie Bell | foto: Profimedia.cz

Tam šlo o nezaměstnané oceláře, kteří zkusili pánský striptýz, nyní jde o stávkující horníky, mezi nimiž zkouší školák Billy probojovat svůj sen o tanci. A oba snímky dokonale balancují na ostří humoru a slz, aniž citově vydírají či politicky agitují.

Billy Elliot

USA, 2000, 111 minut.

Režie: Stephen Daldry. Scénář: Lee Hall. Kamera: Brian Tufano. Hudba: Stephen Warbeck.

Hrají: Julie Waltersová, Jamie Bell, Jamie Draven, Gary Lewis, Jean Heywoodová, Stuart Wells, Mike Elliot, Janine Birkettová, Nicola Blackwellová a další.

Hodnocení­: 80 %

Sever Anglie, rok 1984: vláda zavírá doly, jedenáctiletý hrdina hlídá babičku a otec i bratr, vzbouření horníci, demonstrují proti stávkokazům. Zaťaté pěsti ostrých chlapů nutí Billyho ke stejně silácké zábavě - boxu; jenže v tělocvičně, kde on dostává do nosu, se holčičky učí baletu.

A Billy touží tančit: obyčejný, ušatý a pihovatý kluk, žádný sladký krasaveček a la Hollywood, v podání Jamieho Bella dokonalý herecky i pohybově. Snad by uspěl, kdyby žila maminka. Ale jak má vysvětlit mužským, kteří se rvou s poldy a jejichž svět u šachty začíná i končí, že opovrhovaný baleťák nemusí být slečinkou a homosexuálem z jejich předsudků? Navíc vrozenou soudržnost rodiny ovlivňuje beznaděj, rezignace a z ní bezděčně vybuchující zloba i vůči těm, které milujeme.

Přirozenost, s níž děti vnímají bouřlivé dny dospělých, kreslí režisér Stephen Daldry v jedinečně prostých obrazech. Holčička za chůze konverzuje a klacík, jímž přejíždí po zdech domů, drnčí všedně i po hradbě policejních štítů.

Billy mění boxérský ring za baletní školu

Billy Elliot je filmovým debutem  divadelního režiséra Stephena Daldryho. Film, vyprávějící příběh o mladém chlapci, který  se navzdory otcovým přáním touží stát slavným tanečníkem, měl premiéru na loňském  festivalu v Cannes, kde sklidil obrovské nadšení kritiků i diváků.

Drsný otec jedenáctiletého Billyho chce mít ze svého syna pořádného chlapa, a proto ho pošle do kurzů boxu v místním sportovním středisku. Billy se opravdu snaží proniknout do tajů tohoto drsného sportu, když ale vedle v sále  spatří trénink budoucích primabalerin, okamžitě je mu jasné, co by chtěl dělat. Hlavou mu však víří myšlenky typu, co by tomu řekl jeho otec nebo militantní bratr.

Touha je ale silnější než on a tak se domluví s paní Wilkinsonovou, která mladé baletky trénuje, aby ho zařadila mezi dívky. Brzy se ukáže, že jeho talent je obrovský a tak na nátlak paní Wilkinsonové zaplatí otec Billymu  hodiny na prestižní baletní škole. Neprohloupí... (cfa, kne)

„Máma je neukojená, proto učí tancovat,“ říká Billymu o své matce a jediné zastánkyni jeho snu, robustní dámě věčně s cigárem.

A chlapec míní: „Tanec místo sexu? Dospělí jsou vadný.“

Bez ohledů Billy jedná i s učitelkou, která ho tajně cvičí na konkurs do baletní školy (“Nejedete vy po mně?“), a ona s ním: přímým, nesentimentálním jazykem kraje. Když hochův sen hájí před jeho rodinou, srážejí se tu „měšťácké krávy“ s „pokryteckými zmetky“ a trpící Billy čelí přestřelce nadávek tancem, zoufale vzdorným, jejž zastaví až rezavý plot.

Někde za ním, za špinavým přístavem, kde poprvé slyšel o Labutím jezeru, tuší jiný svět: bílý, bez sazí. V silné scéně pak otec váhá, zda revoltu syna staršího zradí pro talent syna mladšího: ten má aspoň šanci. Ale jim nezbývá než fárat do tmy s vyhaslýma očima, od výplaty k výplatě, od šichty k hospodě, den za dnem.

Nic z toho ovšem film nekáže slovy. Vypráví obrazy a pohyby s příhodnou dobovou hudbou (Děti revoluce), prolnutím paží při tanci a demonstraci, krví na prádle strženém ze šňůry při bojích s policisty. Symboly vzkazuje: Je fuk, kdo vyhrál stávku; jediný možný vítěz je ten, kdo dohlédl za dvorky a černé haldy dětství.




Nejčtenější

Film s Kevinem Spaceym utržil za první den v kinech jen 126 dolarů

Kevin Spacey ve filmu Billionaire Boys Club

Herec Kevin Spacey obviněný ze sexuálního nátlaku utrpěl další ránu ve své kariéře. Novinka Billionaire Boys Club, v...

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...



GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...

Zemřel český dýdžej Michal Maudr známý pod přezdívkou DJ Loutka

DJ Loutka

Ve věku 51 let zemřel jeden z nejznámějších českých dýdžejů a výrazná postava tuzemské taneční scény Michal Maudr,...

KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Další z rubriky

RECENZE: I na plátně zůstal neuchopitelný Jan Palach záhadou

Kaskadér při natáčení scény sebeupálení pro film Jan Palach

Nepoví skoro nic, co bychom nevěděli, neprovokuje obsahem ani tvarem. Přesto má film Jan Palach smysl. Díky hrdinově...

Objímá mě plyšák Pú, vylíčil Ewan McGregor v roli Kryštůfka Robina

Ewan McGregor s medvídkem Pú ve filmu Kryštůfek Robin

Ewan McGregor hraje ve filmu Kryštůfek Robin titulního hrdinu už v dospělosti, kdy znovu potká své kamarády z knih A....

RECENZE: Film Můj neznámý vojín pohřbívá jeho hrdinu podruhé

Z filmu Můj neznámý vojín

Její prastrýc k nám přijel v srpnu 1968 na tanku. Po návratu na Ukrajinu dlouho mlčel, načež spáchal sebevraždu a...

Najdete na iDNES.cz