Čtyři skladby Ditto napsala a nahrála ve spolupráci a produkci britské dvojice James Ford a Jas Shaw, tedy protagonistů týmu Simian Mobile Disco, který na taneční scéně slavil ve druhé polovině minulé dekády docela slušné úspěchy. První ze jmenovaných pánů produkoval i řadu dalších nahrávek, včetně tak ctěných interpretů, jakými jsou Peaches, Klaxons nebo Arctic Monkeys.
Ačkoliv Beth Ditto proslula i ve zcela mimohudební oblasti (počínaje svou vizáží přes sexuální orientaci až po specifický vztah k osobní hygieně), v rámci domovských Gossip platí právem především za zpěvačku par excellence. Dokáže vyhmátnout nejrůznější hlasové odstíny od punkového řevu po soulové "feelingování", a to klidně i v průběhu jedné skladby, aniž by to působilo strojeně či exhibicionisticky.
Její EP nabízí výrazně odlišnou hudbu než Gossip. Simian Mobile Disco pro ni stvořili vlastně retro-diskotékový sound, který si budou zařazovat posluchači podle vlastního data narození. V jednotlivých prvcích totiž lze nalézt spojnice k "nultým", devadesátým, ale klidně i osmdesátým létům, včetně dost protivných odkazů k normalizačnímu disku české provenience.
Simian Mobile Disco
Mohlo by to být i zábavné, kdyby se posluchač měl čeho výrazného chytit. V tomto případě by to měl být bezesporu zpěv Beth Ditto, protože právě "na ni" je EP prodáváno. Jenže v tom je právě kámen úrazu. Snad na žádné nahrávce Gossip Beth Ditto nezpívá tak obyčejně, učesaně, bez jiskry, která je pro ni jinak typická. Takovýchto zpěvaček – sice intonujících, ale jinak zaměnitelných – pobíhají po světě stovky.
Pěveckou bezbarvost by mohl tedy alespoň kolorovat hudební základ, třeba výraznou tanečností, neodbytností rytmického groovu, který by nenechal nohy v klidu. Ani to se neděje. Ford se Shawem poskládali jednotlivé prvky samozřejmě profesionálně a bezchybně, ale patrně bez výraznějšího zaujetí, bez snahy posluchače chytit a nepustit. Tahle cesta pro Beth Ditto je evidentně slepá.
Hodncení iDNES.cz: 40 %
