RECENZE: Zrádný Bestiář v zajetí krásných loutek

Film Bestiář režisérky Ireny Pavláskové, který vznikl podle stejnojmenné knihy Barbary Nesvadbové, použil herce k přepjatým citům a karikatuře.

Existují čtyři druhy filmů. Ten, od nějž se hodně čeká, a také to splní. Ten, od nějž se moc nečeká, ale příjemně překvapí. Ten, od nějž se nic nečeká, a nic nepředvede. A konečně případ Bestiáře: film provázený velkým očekáváním, jež bohužel nenaplní.

Hlavní „zrada“ snímku Ireny Pavláskové podle knihy Barbary Nesvadbové tkví právě v rozporu představ a skutečnosti. Distributor zve do kin na komedii; vzhledem k látce založené na milostných kotrmelcích mladé ženy, jež se za jeden zhrzený vztah mstí dalším mužům jejich zbraněmi, se člověk připravuje na komedii s přívlastkem romantická. Ale Bestiář uvázne mimo předpokládaný žánr, v nebezpečné blízkosti melodramatické telenovely.

Nezralá Bridget Jonesová
Což souvisí s hlavní hrdinkou, již hraje Danica Jurčová. Je nesmírně dekorativní v každé pozici, v každičkém záběru i úboru, jichž vystřídá více než manekýnka na přehlídce. Nicméně chybí jí nadhled Bridget Jonesových, jejich zdravá schopnost shodit se v směšném trapasu či v neforemném flanelovém pyžámku, ale hlavně ve zdravě sebeironickém komentáři. Postava Jurčové sice děj také glosuje, ale jen jako by četla z deníčku, nevyprodá v něm pobavený odstup od vlastních lapálií; chybí jí k tomu zralost.

Bestiář

50 %

ČR, režie Irena Pavlásková, scénář Irena Pavlásková a Barbara Nesvadbová, hrají Danica Jurčová, Karel Roden, Marek Vašut, Miroslav Etzler, Tomáš Matonoha, Kryštof Hádek. Délka 113 minut.

Kinobox: 47 %

IMDb: 4.5

„Jsi malá holka,“ říká jí protihráč Karel Roden a hrdinka se tak opravdu chová: jako naivní učnice, nikoli vysokoškolačka pracující pro společenský časopis a souběžně na diplomové práci o Elfriede Jelinekové. Vyumělkovanost téhle krásné loutky sice zapadá do reklamních prostředí, kde se vrší sponzorské výrobky, ale zároveň ji ještě umocňuje fakt, že slovenskou herečku přemluvila její česká kolegyně; je to znát.

Podobně strojeně vyznívají i vedlejší role: od Michala Dočolomanského ke Kamile Moučkové – vlastně téměř všechny kromě Jitky Čvančarové, jejíž postava řízné kamarádky působí jako vzácně normální bytost mezi papírovými figurínami a jíž jediné poskytuje text dar selského rozumu i humoru.

Trocha estrády
Roden je zase naštěstí tak schopný herec, že záhadného bohatého cizince s osudovou přitažlivostí, světácký idol z románků pro služky, udrží ve střízlivé rovině; přesto za věty typu „Mám tě rád, ale nemohu tě milovat“  ho musí litovat i člověk už vědoucí, jak skvěle si to vynahradil v blížícím se filmu Tajnosti.

Jednu výhodu však Bestiář má: je na něj pěkný pohled. Kamera pořídila krásné obrázky krásných lidí v krásných, často se střídajících prostředích; Londýn, přímořské letovisko, ale i český statek nesou ráz pohlednice. Obdobný nátěr měl též Román pro ženy, jenže ten si stylizaci pohádkové nadsázky záměrně zvolil a těžil z ní úsměv, kdežto Bestiář se z přepjatých výlevů „Tak drahý dárek nemohu přijmout“ zlomí v komedii až v půli, na cestě dětinské pomsty.

Jde však spíše o lehce parodickou estrádu, kde Marek Vašut coby ministr, Miroslav Etzler jako vdovec, milovník zvířat Tomáš Matonoha a trpný ctitel Kryštof Hádek mohou odvést jen karikatury. Přesto je to vděčné vytržení před návratem na půdu telenovel, kde „Sbohem, Alexi!“ zní málem jako „Sbohem, Fernando, miluji Raula“. Pro filmařku chytré útočnosti a černého vtipu prostě nebyl Bestiář pravou volbou.