Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Anglické jahody představují svatou hereckou trojici zralou na České lvy

  10:37aktualizováno  10:37
Kolem 21. srpna 1968 zatím chodili filmaři po špičkách. Zkusily to až Anglické jahody a zvládly to se ctí. Dokonce i baví.

Z filmu Anglické jahody | foto: Falcon

Anglické jahody zdaleka nejsou bez chyb. Ale kéž by všechny české filmy udržely tak slušnou rovnováhu mezi svými ambicemi a výsledkem! Buď slibují víc, než splní, nebo neslibují radši nic – a podle toho taky vypadají.

Z filmu Anglické jahody

K čestným výjimkám typu válečného Tobruku teď přibyl další film s téměř válečným pozadím, kterému nejde o počet výstřelů, nýbrž o jejich motivy a důsledky. Nejtěžší bude zřejmě zlomit nechuť publika k příběhu, který zavání politikou, neboť se odehrává 21. srpna 1968. A nejsnáze se nedůvěra zhroutí, pokud se Anglické jahody v divácké šeptandě dočkají srovnání s Pelíšky.

Jistá podobnost tu opravdu je od první rodinné etudy s přecpaným kufrem, který za přezíravých babiččiných glos balí otec a matka synovi do Anglie na brigádu – nebo možná do emigrace. Smích živený tradicí české tragikomedie a skvostným hereckým souhvězdím Viktor Preiss – Pavla Tomicová – Nina Divíšková znamená nečekané a příjemné překvapení; dokonce pospolitou zábavu Pelíšků občas převyšuje, protože vynechává humor čistě jen pro efekt a míří dál do nejistých vod, před nimiž se Hřebejkův film zastavil; do přímého ohrožení.

Anglické jahody

ČR-SR-Ukrajina, režie V. Drha, hrají V. Preiss, P. Tomicová, N. Divíšková, I. Lupták, A. Bardukov, 109 min.

Hodnocení­: 70 %

Ale pozor, Anglické jahody nejsou komedie, ačkoli už hrátky s režisérskými křesílky v hudebně i skladebně působivých úvodních titulcích napoví, že výhradně vážně se vyprávět nebude. Vtip prýštící z domáckých rituálů a hašteření "takové normální rodinky" totiž představuje jen jednu ze stran vypravěčského trojúhelníku; druhou tvoří osudy syna alias Ivana Luptáka, jeho dívky čili Marie Štípkové a jejich náhodného známého, zběhlého ruského vojáka v podání Sergeje Bardukova.

A třetí souběžnou linii rýsuje dobrodružství dvou pubertálních školáků, kteří se stanou nevědomým symbolem nesmyslnosti obětní krve. Tahle odbočka tragické klukoviny je nejméně nápadná filmařsky, rodičovská zase nejvýraznější herecky.

Klíčový part však sehrává mladý triumvirát, a bohužel v něm to drhne, protože jeho členové jako by stáli na schůdkách. Nejvýše Bardukov, přirozený filmový typ zrozený pro kameru včetně hollywoodské. Umí si získat diváka úsměvem, dokonce i kradené verše dokáže prodat; nosí jímavost, důstojnost i chlapeckou přitažlivost v jednom uzlíku.

Z filmu Anglické jahody

O schůdek níž stojí Lupták, přesný v generační odtaživosti synů vůči otcům a jejich revolucím, příjemný, nicméně ne tak okouzlující jako jeho ruský protějšek. Navíc má občas sklony k deklamaci, což však platí dvojnásob pro Štípkovou na nejnižším schůdku, nejstrojenější, nejchladnější a nejstrnulejší článek řetězu.

Jako by nemohla setřást divadelní výuku; na druhé straně je však znát, že Lupták pookřívá ve své filmové rodině po boku velkých herců a podobně Štípková nabývá jistoty ve společných scénách s Bardukovem, jenž dokáže vykřesat i náboj erotiky. Kdykoli je však ústřední pár odkázán jen na sebe, film skřípe.

Vladimíru Drhovi slouží ke cti, že nálada Anglických jahod zůstává věrná, samozřejmá, až úlevně normální. Dívky řeší těhotenství, mládenci se bohatýrsky opíjejí, třída se baví v hospodě u kytary, i ruští vojáci mají své obyčejné starosti. Není tu hrdinů ani zlosynů; maminy běží do front nakupovat zásoby, tatíkové burcují národ na barikády, než se zlomí do kocoviny, a omladinu to celé nijak zvlášť nezajímá, čímž rodiče ještě víc vytáčí.

Jak vzpomíná Nina Divíšková na srpen 68

True

"Točila jsem tehdy na Slovensku film Slavnost v botanické zahradě, který režíroval Elo Havetta. V pět hodin ráno mi Havetta i s manželkou bušili na dveře se zprávou, že je Československo obsazené," začíná své vyprávění.

Otázka "Půjdem na Václavák?" vyjadřuje spíš romantickou zvědavost než rebelii; ač se film drží jazyka a chování 60. let, je až překvapivě moderní v nezaujatém postoji náctiletých, kteří by ve slovníku dnešních teenagerů obdrželi oceňující přívlastek "cool".

Takové je třeba gesto, kdy hrdina hostí okupanty: natruc národu ze čtvrté cenové skupiny; podobně ani ruského zběha, jenž jim občas dělá "křena", nechce spasit za každou cenu. A čím méně berou děti srpna 1968 krev na vědomí, tím větší strach o ně se podprahově probouzí.

Návrat majora Zemana
Režijně odvedl Drha solidní práci, kupodivu úsporně i účelně fungují vkomponované černobílé záběry z archivů a písně Tomáše Kluse (včetně písně Navěky) jako by se zrodily právě tehdy, ne o čtyřicet let později. Příběh by mohl být sevřenější, ve druhé třetině tempo vázne, i když tak vystihuje bezradnost dne ochromeného šokem.

Když Krylův následník Klus zpívá Malčika

True

Je mu dvaadvacet, srpen 1968 zažít nemohl, přesto o něm Tomáš Klus ve vlastní písničce Malčik zpívá: "V plechové skříni uvězněni vlastními otci a syny žereme ostružiny, krok sun krok, v řadách jdem pro pokrok, nápisy na zdi hyzdí pěticípé hvězdy." A pak v ruském refrénu: "Malčik moj, malčik moj, kakoj ty bolšoj geroj."

Až na jednu vychlazenou mattonku z filmu netrčí sponzorské výrobky, spíše jako milá ozdůbka výhradně pro české publikum účinkuje návrat majora Zemana alias Vladimíra Brabce v roli estébáka nebo němá epizodka Drhy coby dřevorubce.

Z filmu Anglické jahody
Z filmu Anglické jahody

Ale nade vším vyhrávají tři silné chvíle: oživování nehybného chlapce, Bardukov se svým bezelstným snem o Biarritzu a chvíle, kdy Preissův hrdina verbuje do zbraně, Divíšková coby tchyně ho shazuje a Tomicová polyká slzy coby "vždycky ta nejblbější". To je svatá herecká trojice zralá na České lvy.




Nejčtenější

Je to výprodej našeho kamarádství, reaguje Viewegh na slevy svých knih

Spisovatel Michal Viewegh v pořadu Za scénou

Euromedia, nový nakladatelský dům Michala Viewegha, láká na letní povídkový soubor Město mezi zelenými kopci, na kterém...

GLOSA: Brutal Assault opět dokázal, že patří k evropské špičce

Záběr z festivalu Brutal Assault 2018

Kolem 19 tisíc lidí dorazilo do areálu pevnosti Josefov v Jaroměři na letošní ročník festivalu Brutal Assault. A...



KOMENTÁŘ: Dívejte se! Oscara získává největší tupost roku

John Nelson, Gerd Nefzer, Paul Lambert a Richard R. Hoover. To je sestava,...

Málokdy se vidí, aby více než šest tisíc vážených osobností spáchalo v jediném okamžiku hromadnou společenskou...

Zemřel český dýdžej Michal Maudr známý pod přezdívkou DJ Loutka

DJ Loutka

Ve věku 51 let zemřel jeden z nejznámějších českých dýdžejů a výrazná postava tuzemské taneční scény Michal Maudr,...

KVÍZ: Jak znáte Rychlé šípy a Jaroslava Foglara, plantážníci?

Rychlé šípy

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka. Příběhy Rychlých šípů od Jaroslava Foglara hltaly...

Další z rubriky

VIDEO: Nejste stará, zlá ani ošklivá. Pohádka Malá čarodějnice jde do kin

Trailer k filmu Malá čarodějnice

Ambiciozní mladá čarodějka z lesů, kterou před lety stvořil německý spisovatel Otfried Preußler, se vydává na filmová...

DO KINA: Otec a syn Washingtonovi se postaví proti rockovému Létu

Trailer k filmu Equalizer 2

Z pěti novinek kin si hned dvě připsala rodina černošských herců. Oscarový Denzel Washington hraje v pokračování...

RECENZE: Equalizer 2 je kazatel s flintou, kterému chybí čas na akci

Záběr z filmu Equalizer 2

Čtyři roky po filmu Equalizer přichází do kin druhý díl. Denzel Washington v titulní roli opět koná dobro se zbraní v...

Najdete na iDNES.cz