Dvě věci je třeba říci na rovinu. Andělé a démoni se natočili jen proto, že předchozí Šifra mistra Leonarda vydělala v kinech celého světa tři čtvrtě miliardy dolarů. A po filmařské stránce dopadli rovněž nemastně neslaně, za průměrnou padesátiprocentní známku. Deset procent navíc patří Hollywoodu za to, jak zručně si stvořil vlastní Vatikán, když v tom pravém nesměl natáčet.
Na úvod tři přednášky
S výjimkou nepolepšitelných snílků snad nemá cenu předstírat velké přísliby a velká zklamání. Zázrak přece nemohl čekat nikdo z těch, kdo viděli předchozí Šifru vytvořenou vesměs totožným týmem a četli knihu, již Dan Brown napsal ještě před slavnější, neboť "kacířštější" Šifrou.
Román Andělé a démoni je obsahově méně šokující, zato únavně popisný; a totéž platí také o první půli filmu. Divák si připadá jako prvňáček, kterému tlučou do hlavy vybrané kapitoly brownovské vlastivědy.
Nejprve se při pohřbu papeže podrobně vyloží prostřednictvím televizních reportérů, jaké následné kroky zahrne tradiční obřad volby nové hlavy katolické církve; na pozadí vyčerpávající lekce se poprvé ukazuje věrnost vatikánských kulis. Poté se přeladí na fyziku a ve švýcarské laboratoři se vyrábí, opět s hromadou odborných vysvětlivek, příští hrozba Vatikánu.
Upovídaný film na nedělní odpoledneSrovenejte s recenzí iDNES.cz - 40 % Načančaná edukativní nuda s několika zábavnými záblesky, které ale výsledek nespasí. To jsou na první pohled Andělé a démoni, nový film podle bestselleru Dana Browna. A jsou takoví i na druhý pohled. Možná ještě horší. více |
"Máme antihmotu, pivo všem," raduje se úspěšný vědec, než skončí v krvi a uloupená ničivá zbraň v Římě, kam vyrazí jeho zasvěcená dcera v podání Ayelet Zurerové. Nakonec vytáhnou z harvardského bazénu – v posteli či pracovně by zřejmě nepůsobil tak zdatně – Toma Hankse alias odborníka na dávné symboly.
U volby papeže totiž chybějí čtyři z kardinálů a jejich únosci hrozí, že každou hodinu jednoho popraví, načež prý vybuchne celý Vatikán. Stopa vede k takzvaným iluminátům, a tak následuje třetí přednáška, tentokrát o tajuplném společenství osvícených čili vyznavačů vědy, kteří církvi leželi v žaludku.
Veškeré vysvětlivky se odehrávají dílem ve statických obrazech, dílem během přesunů, kdy hrdinové rozmlouvají za rozvážné chůze; nekonečně tu kráčejí i kardinálové, byť s osvěžujícími detaily mobilů a cigaret v rukou důstojných kmetů v nachových hábitech.
Podle vědců jsou Andělé a démoni nesmysl, z pohledu katolíků rouhačství, ale filmařsky představují krotkou užvaněnou schůzi s pěknými rekvizitami a turistickou pozvánkou za památkami Říma. Za mluvícími hlavami se střídají barvité úbory švýcarské gardy, (falešná) Sixtinská kaple a nespočet chrámů, jejichž příšeří tvoří vděčné pozadí pro thriller.
Falešný Vatikán vyhrává
Jediné napětí tu však diktuje vymezený čas, i když ho policie nesmyslně ztrácí tím, že na vytipovaná místa vozí hlavní sestavu hvězd, místo aby vysílačkou poslala nejbližší hlídku; vůbec se tu italští strážci zákona představují jako parta tupců. Naštěstí pouť kostely už nabírá tempo, kterému napomáhá pozvolné stmívání a panika v davu.
Objeví se i vzácný záchvěv humoru, když postava Zurerové předčí Hanksovu v drzosti a když si hrají na manželský pár. Ovšem jinak mezi nimi nenastane žádné jiskření, natožpak milostné harašení; cudnost vztahů zve do kin opět prvňáčky.
I já toužím po výhře jako můj LangdonI já toužím po výhře jako můj LangdonČtěte rozhovor s Tomem Hanksem |
Potíž tkví i v tom, že ilumináti, potažmo Brown vyznávají smysl pro systém a řád, což hádance složené z postupných nápověd sedí, jenže ve filmové podobě dostává hledání klíče mechanický ráz.
Sice čím blíže finále, tím více přibývá akce, povedly se mezihra s úbytkem kyslíku, boj v plamenech či záchrana z kašny, bohužel však rytmus znovu zpomalí kázání o rolích vědy a církve. Navíc i člověk neznalý předlohy snadno odhalí totožnost vůdce spiknutí, pokud nezapomene na žánrovou povinnost dvojitého zvratu.
Ale než k němu film doputuje, nekonečně děj nastavuje, a třebaže k očekávanému výbuchu podává působivé efekty, sráží je hereckými průpovídkami budícími smích, hrdinčiným výkřikem Vrahu! počínaje a Hanksovým neméně procítěným Můj Bože! konče. Nudu pak korunuje ještě umolousané smíření víry s myšlením.
Vedle Šifry jsou Andělé a démoni méně provokativní, poctivější, neboť sledují víc detektivku než senzaci, a herecky skoro stejně bezkrevní; pouze trio Ewan McGregor, Stellan Skarsgard a Armin Mueller-Stahl se snaží diváka trochu zmást. To nejlepší na filmu paradoxně zařídil sám Vatikán, jenž svým bojkotem dal trikařům, výtvarníkům a architektům šanci stvořit náhradu k nerozeznání. Škoda, že kvůli tomu se do kina nechodí.
