Ale o jakého ďábla jde? Jistě ne o atraktivní středověké fantomy, o rohaté netvory, kteří požírají pokojné a spořádané zástupce lidského plemene. I když... Ďábel, kterého tematizuje renomovaná pražská výstavní síň, má sice tvář moderní, jeho domovem je převážně druhá polovina dvacátého století, ale podstata zůstává neměnná od dávnověku.
Lucifer je tu padlým andělem, pokušitelem dobra a svůdcem na cesty, které vedou za hranice morálky, čili na cesty zla. Vydatně mu v tom pomáhají nejrůznější moderní technologie, které umožňují jednomu kontrolovat a ovládat druhé. Všechny ty nástroje novodobých otrokářů, které kriticky nahlíží filozofie minimálně od Karla Marxe po Michela Foucaulta. Ale nejenom filozofie, také sociologie, jmenovitě třeba Zygmunt Bauman – a samozřejmě psychologie.
Právě kniha amerického psychologa Philipa Zimbarda, jež nese název shodný s titulem výstavy, dala k celému projektu impulz.
Kritika, provokace, pobouření
Co je tedy ve dvou patrech DOX k vidění? Fotografické práce vedle videoartu a filmu, záznamy happeningů po boku apelativních slovesných kreací. Koláže, montáže, konfrontáže. Celkem je tu představeno šestadvacet výtvarníků z různých koutů světa. Protože zlo má jednu, univerzální podobu. Ať se děje v rodině, ve škole, ať je jeho pachatelem stát nebo "neviditelná" ruka globálního trhu.
Luciferův efekt je výstava přirozeně kritická, má potenciál provokovat, pobuřovat. Vždyť záběry z koncentračních táborů, z věznic, z masových přísah na ikony nacismu, komunismu nebo mafiánského kapitalismu jsou opravdu nehezké. Jak to, že se člověk dokáže tak snadno vzdát ideálu dobra a vydat se pohodlnou, oportunistickou cestou zla?
Po kořenech sice výstavní projekt nepátrá, i tak je však působivý. Zejména když člověk na moment zavře oči před mohutným přívalem pestrobarevných obrazů a zaposlouchá se do zvukové koláže, poskládané z výkřiků, šepotů, zneklidňujících zvuků a hluků, které se k němu ze všech stran linou.
Luciferův efekt je v dobrém slova smyslu neodbytnou výstavou; jen tak svého diváka nepustí. A dává mu s sebou na cestu z galerie vydatnou porci nepříjemných otázek: Viděl jsem umělecké dílo, anebo angažované, ideologické gesto? Nejsou informace, s nimiž Luciferův efekt pracuje, poněkud jednostranné? Nestal jsem se obětí manipulace, proti které expozice vlastně protestovala? Jedna z vystavujících, Jenny Holzerová, říká: "Opravdu zlé lidi čeká strašný trest." Jsou to jen slova, dost slabá útěcha. Jenže zbývá nám tváří v tvář moderní době a jejím nemocem něco víc?
Luciferův efekt: Střetnutí se zlem
DOX – Centrum současného umění, Poupětova 1, Praha 7, kurátor Jaroslav Anděl, výstava trvá do 2. ledna 2012
Hodnocení: 90 %
