Bývalá frontmanka kapely Amparanoia ke spolupráci na svém debutu vyzvala dva zakladatele a hlavní členy kultovní americké kapely Calexico, multiinstrumentalistu Joeyho Burnse a bubeníka Johna Convertina. Mezi dalšími muzikanty najdeme i třetí calexikovské jméno, trumpetistu Jacoba Valenzuelu.
Amparo Sánchez
|
I když je jméno kytaristky a zpěvačky Amparo Sánchez na hudební scéně zdánlivě nové, je podloženo bohatými muzikantskými zkušenostmi. Pod pseudonymem Amparanoia, který se posléze vžil jako jméno celé kapely, kterou vedla, totiž mezi lety 1996 - 2006 odehrála přes tisíc koncertů a natočila sedm alb. Amparanoia ve svém výrazu míchala - s občasnou pomocí Manu Chaa - snad vrozené španělské cítění Amparo s výraznými prvky latinskoamerických rytmů, kubánské hudby i reggae. Vlivy, které letos čtyřicetiletá zpěvačka přiznává, nicméně zasahují i do dalších žánrů a najdeme mezi nimi i takové velké ženské hlasy jako byly Billie Holiday, Edith Piaf či Janis Joplin.Jak název alba napovídá, nahrávky vznikaly ve dvou lokalitách, které představují specifické hudební prostředí. Arizonský pouštní Tucson je nejen domovem skupiny Calexico, ale i žánru, který ztělesňuje, tedy hudby, namíchané z rocku, tex-mex a country.
A havanskou hudební scénu snad není nutné příliš popisovat - jméno hostující zpěvačky v písni La parrandita de las santas hovoří samo za sebe. Je jí totiž Omara Portuondo, členka proslulého Buena Vista Social Clubu.
Nedá se ale říci, že by hudba na albu Tucson-Habana byla úzce vyhraněna podle míst, kde která nahrávka vznikala. Výsledek se nachází skutečně někde uprostřed této trasy, zároveň se samozřejmě nemůže neozývat španělský naturel Amparo Sánchez jako interpretky, ale ještě více jako skladatelky.
Její vokální projev je (španělština v tom samozřejmě hraje velkou roli) svým typem emotivnosti rozhodně bližší například velkým, erotikou nabitým zpěvačkám flamenka nebo bolera než třeba Billii Holiday, o které amparo Sánchez tak nadšeně hovoří a jejíž repertoár prý kdysi zpívávala po barech.
Tento styl se krásně doplňuje s převážně komorním, převážně kytarovým a naoko klidným, byť kdesi uvnitř žhavým hudebním doprovodem. Takovým, jakého dokáží dosáhnout například producenti typu T Bonea Burnetta, Joea Henryho nebo Rye Coodera. Ostatně fanoušci produkce, pod kterou jsou právě tito mistři podepsáni, nepochybně ocení i album Tucson-Habana.
Amparo Sánchez: Tucson-Habana
Wrasse Records, čas 56:55
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
