RECENZE: Tonya Graves natočila album, na kterém si nikdo triko nehoní

Dnešní fanoušci Monkey Business to nejspíš ani nevědí, ale jejich ozdoba Tonya Graves začínala po svém příjezdu do Prahy před dvaceti lety jako bluesová zpěvačka. Novým sólovým albem se k tomuto nadčasovému žánru vrací.

Tonya Graves | foto: Supraphon

Tonya Graves: Back To Blues (obal alba)

Je to paradox, že americké dívce, která se v Praze stala zpěvačkou vlastně úplnou náhodou, splývá podvědomě toto město právě s blues. Ale nemůže to být jinak. První večer v české metropoli před oněmi dvaceti lety trávila v jazzovém klubu, kde shodou okolností koncertoval přední český bluesový kytarista Luboš Andršt. Slovo dalo slovo a zakrátko byla Tonya Graves frontmankou jeho kapely.

Zpívala pak ještě s dalšími předními bluesovými partami té doby, hlavně s Binder-Konrád Blues Bandem a Tonny Blues Bandem. Až přišel telefonát od Romana Holého, zrovna zakládajícího Monkey Business, a ten Tonyu odvedl na trošku jinou kolej, i když bluesové či spíše rhythm’n’bluesové cítění z jejího hlasu nezmizelo.

Back To Blues

90 %

Tonya Graves

Supraphon 2015

Ostatně, onoho vzývaného i vysmívaného „feelingu“ má Tonya Graves skutečně na rozdávání, jak slyšíme z jejího alba, které nemůže nést příznačnější název: Back To Blues. Zpěvačka se tady vrací ke své minované hudbě prostřednictvím písní autorů (či ze zpěvníků interpretů), kteří její zprvu posluchačskou a posléze i pěveckou cestu lemovali.

Album otevírá symbolicky největší hit B.B. Kinga Thrill Is Gone s famózními varhanami Ondřeje Pivce. Právě smrt „Bluesového krále“ letos v květnu totiž Tonyu Graves ještě popostrčila k myšlence zaměřit nové sólové album k blues. Z dalších svých oblíbenců vytěžila také Ettu James (až netypicky gospelová Something’s Got A Hold On Me) a Muddyho Waterse (typicky bluesmansky „přisprostlá“ I Just Wanna Make Love To You).

Jsou tu ale písničky i rámec blues formálně přesahující, které ale atmosférou nejen nevyčnívají, ale vlastně ji posilují. Třeba málo „coverovaná“ hendrixovka May This Be Love nebo Jolene countryové divy Dolly Parton. Desku uzavírá Meaning of the Blues, skladba, kterou hráli především jazzmani (je známá od Milese Davise či Keithe Jarretta).

Tonya Graves se do každé z těch poloh - a výrazově je deska skutečně mimořádně bohatá, čímž dokládá slabomyslnost přezíravých tvrzení, že blues je jedna jednoduchá tříakordová písnička „na jedno brdo“ - pokládá plnou vahou. Přesně ví, co a o čem zpívá, přitom ale nikdy nepřehrává. Je cítit, že i díky zkušenostem z jiných žánrů má nad blues nadhled - což vůbec nevylučuje jeho pochopení a „vážné“ zpívání.

Je otázka, jak velkou zásluhu na samotném zpěvu měl producent alba a původce několika bravurních kytarových partů Lukáš Martinek. Je ale jisté, že jeho zásluhou zní album výtečně i po aranžérské a instrumentální stránce. Základem hráčského kádru přitom byla kapela Tonyi Graves, která vlastně sama o sobě blues nehraje. Jako hosté „od fochu“ studiem ovšem prošli mistři - kromě zmíněného Pivce a Martinka také hráč na vše strunné Josef Štěpánek.

V Česku bluesových desek příliš mnoho nevychází. A takových, které by snesly srovnání se světovou produkcí, už vůbec ne. Troufám si tvrdit, že Back To Blues je v tomto žánru jedním z nejlepších počinů, jaké tu kdy vznikly. Je moderní, i když neexperimentuje a plně ctí kořeny. Je osobité, i když je poctou mnoha předchůdcům. Je výtečně zahrané i zazpívané, aniž by si kdokoli ze zúčastněných „honil triko“. I ten jeho obal je vlastně dokonale stylový.