Adriena Šimotová, jejíž dílo patří k nejvzácnějším hodnotám českého poválečného umění, se narodila 6. srpna před pětaosmdesáti lety. V Sovových mlýnech jsou umělkyni vyhrazeny dva sály: ten větší v přízemí nabízí ukázky z jejích prací na papíře, zejména perforace, frotáže a kresby, v tom menším v mezipatře je k vidění černobílý filmový komentář. Není od věci začít prohlídku právě jím. Třeba z následujících důvodů.
Černé světlo smrti
Jak je z krátkého dokumentu zřejmé, Šimotová raději tvoří, než by své dílo zevrubně analyzovala a nabízela k němu vysvětlení. Je typem spontánního umělce, který pracuje z nutnosti, z neodbytné potřeby.
S papírem se utkává proto, aby mu předala své touhy a bolesti – aby se srovnala se sebou, se svými blízkými, s událostmi vlastního života. A ty nebyly většinou šťastné: Šimotová dospívala za války, dlouhá desetiletí prožila v komunistické totalitě, předčasně přišla jak o manžela, malíře Jiřího Johna, tak o svého jediného syna.
V tomto světle, vlastně v černém světle tragédie a smrti, získává umění Adrieny Šimotové zneklidňující, přímo metafyzický rozměr. Ty práce, pohybující se takřka na hranici viditelnosti, bílé papíry zraňované ostrými předměty i holýma rukama, jsou svědky autorčina zápasu s časem – zápasu velmi osobního a velmi tělesného.
Figury, které autorka z plochy dobývá, ať jde o portrét vlastní matky, syna nebo autoportrét, jako by před divákovýma očima zvolna vystupovaly z mlhy zapomnění a nicoty. Umění tu plní svoji nejzákladnější funkci: ukazuje člověku jeho konečnost.
Přes veškerou tíži a naléhavost – patrnou i z cyklu kreseb uhlem, nazvaného Magie věcí, stejně jako z trojice monumentálních realizací na vrstvených průklepových papírech – zůstává základní poznávací značkou Adrieny Šimotové výjimečná citlivost.
Její práce sice ohledávají a zpracovávají existenciální témata, ale způsobem žensky jemným, jaksi měkkým a křehkým; ostatně jako sám papír. Výsledkem je dílo svědčící o síle ducha, která dokáže překonat slabosti těla.
Nakonec i toho vlastního: v posledních letech je Adriena Šimotová po těžkém úrazu upoutána na kolečkové křeslo. Její potřeba uměleckého vyjádření však nevyhasla. Dosvědčí to mimo jiné výstava Vyjevování, zahrnující její práce z posledních tří let. K aktuální přehlídce v Museu Kampa je zamýšlena jako pandán. Od 7. dubna do 19. června ji bude hostit Galerie Rudolfinum. *
Adriena Šimotová: Menší ohlédnutí. Perforace, frotáže 1975–91.
Museum Kampa, U Sovových mlýnů 2, Praha 1, kurátor Pavel Brunclík. Výstava trvá do 25. dubna.
Hodnocení MF DNES: 90 %
