RECENZE: Jean Reno zaslouží lepší scénář než 22 výstřelů

Navzdory tomu, že svým žánrem spadá mezi kriminální thrillery, nabízí francouzský snímek 22 výstřelů asi tolik vzrušení jako loňská statistika. Ostatně dá se tak i popsat.

Statisticky vzato se na scénáři podle předlohy Franze-Oliviera Giesberta, založené na skutečnosti, podíleli čtyři lidé včetně režiséra Richarda Berryho. Film obsahuje jednu tušenou pointu a dva začátky - dlouhou citovou předehru do okamžiku, než mafiána na odpočinku zasypou kulky, a poté jeho start za pomstou.

Dále má film tři konce včetně barvotiskového výjevu u moře a tolik klišé, že se snad ani nedají spočítat: počínaje zkorumpovanými politiky ve službách podsvětí a konče postavou policistky zapíjející smutek nad smrtí svého manžela - též policisty.

Prostě se nezrodil ani nový Kmotr, ani druhý Kill Bill, protože 22 výstřelům chybí jakákoli osobitost. Vyprávění se odvíjí povšechně, mechanicky a odhadnutelně, ve velkém používá citové vydírání ohroženými dětmi i vyprázdněné manýry od stylizovaných výjevů z hrdinovy minulosti po „cukání“ kamery, rádoby nervní - a zbytečné.

22 výstřelů

60 %

Francie, 2010, 118 minut

Režie: Richard Berry

Hrají Jean Reno, Kad Merad, Marina Foisová, Jean-Pierre Darroussin, Richard Berry

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.6

Už proto, že sebestředný modernismus rozbíjí okamžiky s trefnou starosvětskou patinou mafiánské ságy, vyladěné na hranu úsměvné parodie. Třeba když po zuby ozbrojená parta bossů a jejich goril v černém kráčí s obří kyticí na návštěvu za hrdinou do nemocnice, tváří se jako bodří „přátelé opery“ v Někdo to rád horké. Ale většinou se hraje tvrdá gangsterka s brutálním mučením a cynickými popravami.

I město už hrálo lépe

Spolehlivý Jean Reno drží uměřený výraz: včetně chvíle, kdy se dozví o zradě a vyrazí za odvetou, si vystačí bez teatrálních gest. Bohužel mu scénář předepisuje jen tuctové vybíjení „kus za kusem“, bez rafinovanosti a la Kill Bill, a režisér své jediné hvězdě hrubě ublížil, když ji poslal do více směšného než zoufalého souboje s ostnatým drátem.

Válka gangů je z podstaty fádně neosobní, a přesně tak vypadá v Berryho nastavovaném filmu. Jen lehce nad průměr jej vynášejí Reno a město Marseille, i když oba už v minulosti hráli lépe.