Narodili se v 70. letech, což značí, že sadu svátečních premiér České televize letos točili příslušníci generace, která z někdejších studiových bludiček křepčících mezi papírovými břízami dostává osypky. A mírný posun byl znát.
Zaprvé, všechny tři pohádky Dvanáct měsíčků, O pokladech a Šťastný smolař dopadly filmařsky lépe než jindy. Zadruhé, více než v říši nadpřirozena se všechny zhlédly v nádechu retra a la Páni kluci, v okouzlení dávnými hračkami a mašinkami. Zatřetí, všechny se alespoň pokusily vnést do dětské disciplíny štipec dospělejšího humoru. To je dobrá zpráva. Ta horší se tradičně týká scénářů.
Na scénář doplácí i pohádka O pokladech, kterou ČT uvede v neděli, jinak natočená s přehledem a v pohybu od první akční jízdy za zlaťákem až po labužnické hry s kočičí siluetou a hlavně se starými stroji a strojky. Jenže obsah tvoří figurkářská výřečnost a zase odvozeně: i tady zavládne mánie tří úkolů, navíc znásobená kabaterními výstupy tří skřetů. Poctivé nápadité triky, Vojtěch Dyk coby komik, výtečný stylový doprovod kapely Čechomor a režisér Vít Karas by zasloužili jiskřivější text.
