Už za svého života bylpovažován za génia, ale po úspěchu jeho filmové biografie se stala z obdivu k němu v hudebních kruzích skoro mánie. To neznamená, že nové album Van Morrisona jde s proudem doby. Charlese odjakživa obdivoval a jeho skladby tvořily důležitou součást jeho koncertů.
Tentokrát se na desce Pay The Devil Morrison inspiroval tou částí Charlesovy tvorby, v níž se pokusil černý soulový zpěvák novátorsky interpretovat bílou country. S pověstným průlomovým Charlesovým albem Modern Sounds In Country and Western Music z roku 1962 má i jednu píseň společnou, Your Cheatin’ Heart od Hanka Williamse.
I když Van Morrison poprvé po dlouhé době vsadil na vysloveně countryový doprovod a dechovou sekci z předchozích desek nahradil steel kytarou a smyčci, pohybuje se ve většinou přejatém repertoáru s typickou stylovou liberálností.
S obrovským potěšením shledává podobu mezi sentimentem countryových evergreenů a exaltovaným soulovým trpěním nebo se zasněným keltským sladkobolem. Morrison sice zdaleka nemá tak nádherný hlas, ale když jde o duši, dává jí do písní tolik, co kdysi Ray Charles.
Van Morrison - Pay The Devil
Polydor/Universal
Hodnocení MF DNES: 
Rafinovaná deska
Norah Jonesová je zhruba o čtyřicet let mladší než Van Morrison, ale i pro její styl, jenž spojuje pop, folk, country a jazz, je Ray Charles základem, bez nějž nelze existovat.
Není divu, že část jejího nového projektu je také inspirována Charlesovými countryovými písněmi v rhythm’n’bluesovém provedení. Když zpívá Presleyho ploužák Love Me, stojí na stejné parketě jako Van Morrison. Album, na němž jej najdeme, je ale mnohem rafinovanější.
Nevychází totiž pod jejím jménem, ale pod názvem skupiny Little Willies. V ní se totiž sešla s písničkářem Richardem Julianem a brilantním kytaristou Jimem Campilongem. Název příležitostné kapely ukazuje na dalšího univerzálního zpěváka, který sjednocuje všechny styly americké hudby do jednoho celku, na Willieho Nelsona.
Little Willies se mazlí s country přelomu padesátých a šedesátých let, kdy Willie Nelson, George Jones, Patsy Cline a další nechávali proudit do své hudby bluesové emoce. Na rozdíl od upjatého Morrisona působí jejich deska spíše dojmem uvolněného jam session, v němž si na stejnou strunu naladění muzikanti pohrávají se skladbami, které mají rádi.
I když se Little Willies tváří jako nerozborný celek, album samozřejmě stojí a padá s okouzlujícím hlasem Norah Jonesové. Úplně stačí, když v některých skladbách zpívá jen druhý hlas nebo sbor.
Dva nečekané výlety do čtyřicet až padesát let staré country naznačují, že v dnešní populární hudbě existují posluchačsky úspěšné proudy, které se brání vlnám jednotvárného pop-rocku a hip hopu. Ray Charles by asi nevěřil, že v jejich čele bude stát také jeho duch.
Little Willies - Little Willies
Blue Note/EMI
Hodnocení MF DNES:
