Rale, Klar a Ylo jsou domestifikací dunajských věcí

- I když tři hudební skupiny Rale, Klar a Ylo - africký slon spojuje více atributů (například totožný vydavatel či německé nahrávací studio), tím nejvýznamnějším svorníkem je duch, který se jejich prostřednictvím vznáší nad vodami Dunaje.

Rale, Klar i Ylo byly do letošního rozpadu legendy moravské rockové alternativy, skupiny Dunaj, dlouholetými paralelními soubory, v nichž se dunajští hudebníci Vladimír Václavek, Josef Ostřanský a Jiří Kolšovský realizovali na jiné způsoby. Hudbu, kterou v neochvějně dunící alternativní instituci - Dunaji - hráli přímočaře, vyšívali ve svých   privátních   komůrkách aranžérskou drobnokresbou. Spontánně tak vznikla neobyčejně silná brněnská rocková škola, vystupující z hloubi světu uzavřených osmdesátých let do nynější kosmopolitní éry: jejími spolutvůrci se stalo jak trio Klar, v němž Vladimír Václavek hraje se dvěma německými hudebníky (Volkmarem Miedtkem a Dominikem Mohrem), tak především Rale, kde dunajské kytarové duo Václavek - Ostřanský doplňují na kvinteto houslistka a zpěvačka Takumi Fukushima, zpěvačka a perkusistka Cynthia Phung-Ngoc a cellistka Andrea Konstankiewiczová. Pouze Ylo - africký slon Jiřího Kolšovského (v létě předčasně zesnulého zpěváka a kytaristy Dunaje, jemuž byl věnován včerejší večer na festivalu Alternativa) zůstal složením hudebníků zcela domácký. Zato jeho letošní album, znějící jako příliš nezkreslená ozvěna hudby Dunaje, nese název odkazující daleko za humna: Domestifikace jižních věcí.
Zatímco Ylo se prezentuje jako  svižný,  místy  téměř  main-streamový band, jsou s hlukem a zvuky experimentující Klar a převážně akusticky a až písničkářsky naladění Rale jeho protipóly. Přesto všem třem skupinám jako by u nohou ležel stejně barvitý svět a ony si braly jeho plody. Tu méně (Ylo), tu více (Klar a Rale) vystupují zjevné inspirace etnickou hudbou pocházející z teplejších krajin, než je Morava. Tato inspirace startuje jak elektrifikovanou křováckou imaginaci Klar, tak ztišenou, místy snad jen naznačenou, kontemplativní tvorbu Rale, spřízněnou například se způsobem "nesmělé" interpretace introvertního písničkáře Oldřicha Janoty. V tomto směru navazují Rale novou deskou na svůj debut z roku 1994 a v neposlední řadě rovněž na nahrávku ještě o něco starší, která vyšla jako sólový projekt Vladimíra Václavka pod názvem Jsem hlína, jsem stroj, jsem strom. Václavkova "hudba k čaji" je od té doby jakousi klidně plynoucí řekou bez překvapujících zčeřených úseků.
Do nich Vladimír Václavek odvážně a novátorsky vstupuje až prostřednictvím skupiny Klar. Ta na svém druhém, tentokrát koncertním albu, prezentuje zvukově drsnější hudbu. Ovšem oproti studiovému, před třemi roky vydanému debutu Motten tato drsnost poněkud zaplašila specifický hudební vtip, kterým "hotentotské" odlehčené skladbičky Klar oplývaly. Živé album naopak působí jako jednolitá rozměrná skládačka různých inspirací, zasazená v mohutné mase zvuku.
Obdobně nekompromisně se valí i Kolšovského a Jelínkův Ylo - africký slon. Přesto je to úplně jiná písnička: nadšenecky a zároveň profesionálně provozovaná, místy docela obyčejná riffová rocková hra, kterou Ylo nepřevzali jako kolovrátkové dogma, ale jako výzvu k dalšímu z možných zpracování. Takový bigbít zůstane na tomhle světě přítomen - na rozdíl od zemřelého Jiřího Kolšovského - snad na věky.

Rale: Až zahřmí	Klar: Live	Ylo - africký slon: Domestifikace jižních věcí
CD, 45 minut	CD, 65 minut	CD, 52 minut
Všechny tituly vydala firma Rachot/Behémót