RECENZE: Méně stesku, více naléhavosti. Rag'n'Bone Man hrál poprvé v Praze

O svém uměleckém jméně měl jasno už v pěti letech. Za další čtvrtstoletí s ním ovládl díky singlu Human hitparády v rodné Británii, Francii, Německu i Česku. Rodák z anglického Uckfieldu Rory Charles Graham alias Rag’n’Bone Man se v pátek poprvé představil v Praze a navzdory svým obavám odehrál slušný koncert.

‚‚Vždy, když mám hrát někde poprvé, tak mám strach, jak to dopadne,” svěřil se vyprodanému Foru Karlín v polovině koncertu. ‚‚Teď ale vidím, že jsem vůbec nemusel,” dodal. A opravdu nemusel. Třiatřicetiletý zpěvák se totiž na pódiu má o co opřít.

Sedmičlennou doprovodnou kapelou počínaje a jeho podmanivým basbarytonem konče. Tomu sice příliš nestíhala vokalistka, která by si do budoucna zasloužila jednu a možná i dvě kolegyně, k žádné katastrofě však nedošlo.

Čeho se ale Rag’n’Bone Man, který ve své tvorbě mísí soul, blues a pop, trochu obávat měl, je zvolený setlist. Pořadí vybraných písní nepatřilo mezi nejfunkčnější. Show Graham otevřel dramatickou Wolves, následující trojice The Fire, No Mother a Hard Came the Rain pak dala vyniknout přirozené naléhavosti Grahamova hlasu, se kterou by se dokázal dovolat až k vesmírnému Falconu Heavy Elona Muska.

Jenže pak přišla nuda. Série tklivých balad věnovaných zesnulé babičce, vraždám, malé dceři jeho kamaráda, se naprosto minula účinkem a místo bolavých míst musela v posluchači spíše probouzet myšlenky na to, kam se s rodinou či kamarády vydá o víkendu. Monotónnost pak vyvrcholila druhým největším hitem inspirovaným seriálem Hra o trůny Skin. Stejně jak se při něm zvedal k výšinám Grahamův hlas, zvedaly se i dlaně fanoušků toužících po tom zachytit alespoň kousek této nádhery na svá milovaná mobilní zařízení. 

Následující As You Are a Guilty show doslova zachránilo. Nejznámější song Human, jejíž klip má na Youtube téměř půl miliardy zhlédnutí, si nechal Graham skoro nakonec. Jenže mu už jeho neustálé omílání očividně leze na nervy. Posluchačům tak hit představil ve zkrácené a trochu ledabylé verzi. Naštěstí pak přišel s remixovanou verzí, ve které si znamenitě zarapoval a zavzpomínal tak na své hiphopové kořeny. 

Rag'n'Bone Man

70 %

Grande Reserve

Forum Karlín

Předskokani: Thales, Grace Carter

Při závěrečné Die Easy si dovolil to, co může málo zpěváků - zůstal na pódiu sám. Přidanými Bitter End a Hell Yeah už jen udržoval nastavené tempo a to, světe div se, udrželo většinu posluchačů od zbrklého úprku k šatnám.

Otázkou zůstává, co může Graham nabídnout dál. Vzhledem k jeho znamenitému hlasu by byla škoda, aby jen tak upadl v zapomnění. Na druhou stranu má před sebou v dalších letech celkem ostrý žánrový boj. Je totiž téměř jisté, že stejný styl by už další úspěch nemusel zaručit. Prozatím je to lehký nadprůměr.

Setlist: Wolves, Ego, Your Way or the Rope, Fire, No Mother, Hard Came the Rain, Lay Me Down, Life in Her Yet, Odetta, Grace, Skin, As You Are, Guilty, Human, Die Easy // Bitter End, Hell Yeah