Radši filmovat než prožívat

Šestatřicetiletý Max (Zinedine Soualem) zaznamenává už od svých šesti let, kdy dostal od strýčka první "osmičku", na kameru každou událost, která ho v životě potká. Maxův citový růst je totiž ovlivněn ve stejné míře dvěma věcmi: hledáčkem kamery a přirozením.

Jeho amatérská záliba se mu posléze stane i profesí, když si založí společnost, která natáčí seznamovací inzeráty, „videoživotopisy“ pro uchazeče o zaměstnání a poskytuje i další poněkud bizarní služby.

Zatímco "profesně" se Maxovi jakžtakž daří, prázdná pole zůstávají na filmovém pásu jeho milostného života. Není divu – kdo by se také zamiloval do muže, jemuž polovinu tváře neustále zakrývá tělo videokamery. Proto si Max vyhlédne ženu, jíž jeho kameramanská posedlost vadit nebude - nevidomou Lucii (Julie Gayet).

Ta se nechá Maxovou vášní natolik strhnout, že začíná dokonce sama natáčet. Pouto mezi mužem neschopným normálního, kamerou nepřežvýkaného života a kouzlu vizuálního média podléhající dívkou, jež zrak ztratila, působí jako zvláštní způsob oboustranné milenecké terapie.

Snímek francouzského režiséra Christopha Loizillona je natočen velmi zajímavým způsobem - až na pár výjimek je totiž celý snímán jakoby Maxovou rukou.

Kameraman Aurélien Devaux se snažil přizpůsobit zrání hlavního hrdiny a tak točí jinak jako Max šestiletý, trochu jinak jako Max dospívající a ještě jinak jako Max (ne)zralý.

Má kamera a já (Francie 2002)
režie	Christophe Loizillon
scénář	Christophe Loizillon Santiago Amigorena
kamera	Aurélien Devaux
hrají	Zinedine Soualem Julie Gayet Julien Collet Isabelle Grare Juliette Andréa
hudba	Laurent Martin
původní název	Ma caméra et moi
délka	85 minut
žánr	komedie
Má kamera a já - premiéry
kina	11. března 2004

Fotografie z filmu Má kamera a já.

Lucie je sice nevidomá, i jí však už někdy Maxovo věčné natáčení leze trochu na nervy.

Fotografie z filmu Má kamera a já.

Fotografie z filmu Má kamera a já.