A ten je skutečně bohatý - vždyť herecká legenda dnes slaví pětaosmdesáté narozeniny.
Herec s vnitřní silou
Potkáte-li Radovana Lukavského v zákulisí Národního divadla, úctu si u vás získá hned první větou. K eleganci a důstojnosti nepotřebuje velká slovní gesta ani na jevišti. Divadelní odborníky ve svých začátcích zaujal civilním hereckým projevem, který zároveň odrážel velkou vnitřní sílu. Dodnes dokáže svým hlasem a hereckým stylem ovládnout úctyhodné prostory naší první scény.
Lukavský patří ke generaci herců, kteří na divadelní jeviště vstoupili ve čtyřicátých letech minulého století. Byla to výjimečná společnost - Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Dana Medřická nebo Rudolf Hrušínský.
Zahrál si řadu rolí v inscenacích divadelní klasiky, ostatně střídající se fotografie z nich tvoří kulisu zmíněné benefice. U televizních diváků se zapsal rolí Václava Tháma v seriálu F. L. Věk. Původně se však hercem stát nechtěl. Jenže Lukavského život je příkladem, jak s lidskými osudy dokážou zahýbat náhody.
„Na herectví jsem nepomýšlel, zanesl mě k němu osud. Chtěl jsem být profesorem češtiny a francouzštiny a se studenty dělat divadlo,“ vzpomínal herec na své dávné plány. Byl tehdy ve druhém ročníku filozofické fakulty a Hitler zavřel vysoké školy. Odešel za prací telegrafisty na nádraží v Českém Brodě. „Připadalo mi to však jako ztráta času. Zauvažoval jsem o herecké konzervatoři, protože střední školy zavřené nebyly,“ dodává.
Dramatická doba psala spletité lidské osudy a Lukavský nebyl výjimkou. Ve druhém ročníku konzervatoře, na kterou ho nakonec vzali, jej Němci odvedli na práci do říše. Záhy však zasáhl Vlasta Burian a vyžádal si Lukavského do svého divadla. Avšak i kamenná divadla čekalo brzké uzavření...
Po válce stál Radovan Lukavský u zrodu DISK, Divadelního studia konzervatoře. Protože si jako herec příliš nevěřil, dotáhl i přerušená studia na filozofické fakultě. Přijal angažmá ve Vinohradském divadle, odkud tu a tam odbíhal na hostování.
Velkou událostí divadelního světa byla v padesátých letech inscenace hry Richarda Nashe Obchodník s deštěm, kterou v Městských divadlech pražských režíroval herec Rudolf Hrušínský. Lukavský si v ní zahrál Samka, který byl kritikou vyzdvihován, neboť: „Na malé ploše dokázal vytvořit jímavý osud lidského vzestupu a pádu.“
Mimochodem, Lukavského s Hrušínským nespojovala jen práce, ale i přátelství. Na svého kolegu a slavné představení vzpomínal loni při křtu knihy Soukromý život Rudolfa Hrušínského: „Rudolf Hrušínský mi kdysi vlil do žil neskutečné sebevědomí, když mě navrhl do hlavní role. Byl to herec režisérského typu, který dokázal své kolegy výjimečně inspirovat.“
Národní nejdříve odmítl
Přímočarý nebyl ani Lukavského vstup do Národního divadla, v němž hraje už sedmačtyřicet let. Nadějný a bezesporu talentovaný herec totiž první nabídku s díky odmítl.
Konkrétně návrh tehdejšího šéfa činohry Zdeňka Štěpánka. Podle vlastních slov si do Národního tehdy ještě netroufal. Pozvání Otomara Krejči na hostování v Pleskotově Svaté Janě o tři roky později už vzal. Mimo to se ve zlaté kapličce připravoval Shakespearův Hamlet.
Hlavní role byla připravena pro Karla Högera, Lukavský měl hrát Horatia. Stala se však věc v českých divadlech nevídaná - Höger roli odmítl, protože se chtěl věnovat současným postavám. Lukavský tak povýšil na Hamleta, díky kterému se mu podařilo Národní divadlo dobýt. Ne nadarmo má dnešní benefice ve svém titulu Hamleta.
I přes výlety do televize či rozhlasu patří život Radovana Lukavského divadlu. Jeho herecké výkony formovaly tvář české scény, on sám přednášel na konzervatoři a DAMU, dodnes učí na FAMU. Napsal knihu Teorie mluveného slova a v roce 1995 byl jmenován profesorem herectví. O rok později dostal cenu Thálie za celoživotní přínos divadlu.
Jeho vztah k prknům, která znamenají svět, dokládá jedna z hercových myšlenek: „Když jsem o herectví přemýšlel, došel jsem k závěru, že jej lze brát buďto jako zaměstnání, nebo jako povolání, nebo jako poslání. Jak říká Oscar Wilde: herec je buď sluha boží nebo kašpar. Snažil jsem se brát herectví jako poslání.“
