|
O vstupenky na představení můžete soutěžit ZDE. |
Benefice sestává ze dvou částí: první je pojata jako náčrt uměleckého a hereckého příběhu Radovana Lukavského, druhá je uměleckou tečkou v podobě Mittererovy aktovky Pšenice na dálnici v režii Ivana Rajmonta, převzatá z inscenace Návštěvní doba.
V padesáti minutách první poloviny večera půjde o jakési divadelní vyprávění s ilustracemi. Autoři tak chtějí otevřít divákům okno, jímž budou moci nahlédnout do myšlenkového a uměleckého světa Radovana Lukavského. A připomenout tak umělecký a lidský osud herce, který je již 45 let členem Národního divadla.
Diváky bude večerem, spolu s Radovanem Lukavským, provázet herečka Jana Boušková. Benefice – jak název napovídá – nebude věnována jenom Hamletovi, ale obejít tuto roli nelze. Nejen proto, že Pleskotův a Lukavského Hamlet byl legendární generační výpovědí, ale také proto, že zkoušení této inscenace vedle postavy Hamleta vydalo i jiný nesmírně cenný plod, a tím je Lukavského herecký deník. Ten je dokladem procesu vzniku velkého jevištního díla, a dokumentem dokládajícím složitou jednotu tvůrce a díla v kontextu divadla jako druhu dramatického umění.
|
Recenzi představení čtěte ZDE. |
Radovanu Lukavskému je také věnována malá výstavka ve foyeru 2. poschodí Kolowratského paláce, která byla zahájena v den první premiéry benefice.
Radovan Lukavský
(narozen 1919 v Praze)
Po maturitě na reálném gymnáziu začal studovat češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě UK. Po uzavření vysokých škol nacisty (1939) pracoval jako telegrafista na železnici. Okupace poznamenala i jeho divadelní začátky - studium konzervatoře (od r. 1941) i účinkování v Divadle Větrník bylo přerušeno totálním nasazením. V roce 1944 byl vyreklamován Vlastou Burianem, ale protože vzápětí došlo k uzavření českých divadel, pracoval do konce války opět jako dělník. Po osvobození se vrátil na FFUK i do posledního ročníku konzervatoře (s dr. Hallerem zakládali a do života uvedli divadlo DISK); upozornil zde na sebe hned první rolí - Mahenovým Nasreddinem.
V letech 1946-50 byl angažován v Městských divadlech pražských, ke kterým v té době patřilo i Vinohradské divadlo - z významných rolí např. Současník (Čínská zeď) nebo Achilles (Troilus a Kressida). V MěDP zůstal i po změně Vinohradského divadla na Divadlo čs. armády. Z tohoto období (1950-57) nutno připomenout alespoň jeho titulního Misantropa, Figara (Figarova svatba) či Starbucka (Obchodník s deštěm).
Do činohry Národního divadla byl angažován v roce 1957 už jako vyzrálý zkušený herec. Za čtyřicet pět let zde ztvárnil desítky významných postav, např. Vajnonena ve Višňěvského Optimistické tragédii, Shakespearova Edgara v Králi Learovi, Šaška v Shakespearově komedii Cokoli chcete, Vocilku v Tylově Strakonickém dudákovi, titulního Hamleta, Václava v Tylově hře Drahomíra a její synové, hrál Dona Quijota v Dykově Zmoudření dona Quijota nebo Lorenza v Shakespearově Romeovi a Julii.
Zahrál si také Proctora v Millerově Zkoušce ohněm, Harryho v Schisgalově hře A co láska?, titulního Anouilhova Tomáše Becketa, Kaprála v Brechtově Matce Kuráži, Shakespearova Othella, Myrtila ve Vrchlického a Fibichových Námluvách Pelopových i Smrti Hippodamie, byl Hlubinou ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Otcem v Čapkově Matce, Režisérem v Mášově Noční zkoušce, Knězem v Ibsenově Peer Gyntovi, Krištofem v Krobotově dramatizaci Roku na vsi bratří Mrštíků, Pukem v Shakespearově Snu noci svatojánské, Kaplířem ze Sulevic v adaptaci Durychova Bloudění, Poutníkem a Pilátem Pontským v lidových Pašijích, Ředitelem v Goethově Faustovi, Starcem v Mittererově Návštěvní době atd.
V Národním divadle se uplatnil i jako režisér (Tyl: Středem země do Afriky).
V současné době hraje Georga Talbota v Schillerově Marii Stuartovně, vodníka Ivana v Jiráskově Lucerně, D´Artagnana v Rostandově Cyranovi z Bergeracu a je členem sboru v Aischylově Orestei.
Jeho hereckého umění využívá i rozhlas, film (Král Šumavy, Stříbrný vítr, Malá mořská víla, Horoucí srdce aj.) a televize (např. F. L. Věk, Jádro věci, Noc pastýřů, ale také kurs latiny Disco latine atd). V oblasti uměleckého přednesu je jeho jméno nesmazatelně spojeno s činností Violy, Lyry pragensis, ale například i s Kühnovým dětským sborem, Českou filharmonií či operou Národního divadla.
Za celoživotní mistrovství v oboru divadla byl v roce 1996 poctěn Cenou Thálie.
Nepřehlédnutelná je jeho činnost pedagogická. Už v roce 1945 se stal asistentem Jiřího Plachého na konzervatoři. Návazně potom učil na DAMU (až do r. 1962, kdy mu bylo další působení z kádrových důvodů znemožněno) a současně učí na FAMU budoucí filmové režiséry teorii herectví, práci herce a práci režiséra s hercem (od r. 1950 dosud). V roce 1995 mu byl udělen čestný titul Profesor herectví.
V době svého pedagogického působení na DAMU byl režisérem několika představení v DISKu (např. Androkles a lev, Lásky hra osudná, Schovávaná na schodech aj). Je autorem pozoruhodných publikací o herecké tvorbě (Stanislavského metoda herecké práce, Být nebo nebýt a další).
V r. 2000 mu prezident republiky udělil medaili Za zásluhy (za vynikající umělecké výsledky).
Vedle benefice v Divadle Kolowrat můžete slavné monology Radovana Lukavského slyšet v pražské Viole v pořadu Má setkání s krásou poezie. Měl zde premiéru 20. listopadu 2002.
 Nebyl jen Hamlet (Benefice Radovana Lukavského). Fotografie z představení pražského Divadla Kolowrat. |
 Nebyl jen Hamlet (Benefice Radovana Lukavského). Fotografie z představení pražského Divadla Kolowrat. |
 Nebyl jen Hamlet (Benefice Radovana Lukavského). Fotografie z představení pražského Divadla Kolowrat. |
 Nebyl jen Hamlet (Benefice Radovana Lukavského). Fotografie z představení pražského Divadla Kolowrat. |
