Dost jste se vykrucoval, než jsme se sešli. Říkal jste: Néé, to zase bude o rodince a tak... Vadí vám, když se novináři a cizí lidé zajímají o vaše soukromí?Jak kdy. Záleží na tom, jakým obdobím zrovna procházím.
Jakým procházíte teď?
Teď mi to zrovna vadí.
To znamená, že co se týká soukromí, je to období špatné?
Nechme toho.
Tak pokud jde o práci... Jaké je?
Pracovně je velmi dobré. Za dveřmi je fronta. Jenom si vybírám, která v ní je lepší.
Ty dveře, jestli jsem to pochopila, vedou do vaší hlavy a ve frontě jsou nápady na písničky...
Ano.
Není to tak, že bych flámoval pořád
V jednom rozhovoru jste před časem říkal, že nejste typ, který jen tak čmárá texty na účtenku. Že je to občas docela dřina. Jak to máte? Nápady pořád průběžně přicházejí, nebo prožíváte i takové ty situace, kdy člověk nic a nic nevymyslí?
Někdy můžu sedět, brnkat a nic. Tma. Pak se to najednou vysype. Teď se to sype. Jako bych tam měl dávkovač. Něco jako splachovadlo. Když je to plné, jde to ven.
Je to tím současným "rozpařeným" obdobím?
Jsem hospodský model. Mně hospoda opravdu vyhovuje. Tam vzniká hlava textu, většinou to tam přichází. Určitě však se mnou musí být známí. Lidé, se kterými si můžu dovolit mluvit ve zkratkách. To mám rád.
A je to opravdu tak, že vaše písničky vznikly převážně v tom hospodském období? Nebo řekněme alkoholovém. Myslím tím, že vaše album Kapradí je spojeno s líčením, kolik jste toho při jeho vzniku ve studiu na chalupě v Beskydech vypili, vykouřili... Není to tak trochu reklamní kampaň?
Ten půlrok na chalupě byl zpočátku opravdu řízení osudu. Ale když pak vyšla najevo ta spoušť, tak se to využilo. Byl z toho marketingový tah.
Nemáte někdy z toho flámování obavy?
Ale to jsou období! Není to tak, že bych flámoval pořád. Tělo si samo řekne, že už to nejde. Když to cítím, vezmu kolo a jedu ven. V létě jsem prakticky pořád na horách, takže do hospod skoro vůbec nechodím.
Opravdu?
Tak dám si pivko, ale neflámuju. Já vlastně neflámuju vůbec. Jsem totiž v podstatě svatý... No ano. Někdy mám výčitky. Někdy mi to trošku vadí. Někdy ne. Záleží na rozpoložení. Jestli stoupám, nebo klesám.
A teď?
Teď stoupám i klesám zároveň. Takže teď mi to vadí.
Televizní estrády vydržíme
V poslední době se novinářům a televizi spíš vyhýbáte. I tenhle rozhovor jste oddaloval s tím, že pořád nebylo to "správné" období. Je to promyšlená akce, jak se pak vždycky po čase objevit a být zajímavější, vzácnější?
Člověk strašně devalvuje tím, že je pořád v televizi, v novinách. Nerad se tam vidím. Nerad se fotím. Lepší je se skrývat. Udělat vždycky kampaň a pak zase šup pod peřinku.
Takže tenhle rozhovor je začátkem kampaně a pak zase bude šup pod peřinku?Ne. Nic tím nezačíná.
A jde to tak dělat? Netlačí vás vydavatelství k větší propagaci?
Jestli nás netlačí? No tlačí. Do různých estrád, ježdění po rádiích. Televizní estrády vydržíme. Ale bývaly situace, kdy jsme jeli do Plzně do rádia a tam na nás měli dvě minuty na stojáka. Tak jsme si řekli, že to už dělat nebudeme.
Neškodí to, takhle se vyhýbat publicitě? Tomu, co k nahrávání desek a koncertům patří...
Nevím. Můžu mít úchylné nápady, něco vymamlasit. Ale takové věci, jako třeba jaký má účinkování v estrádách vliv na prodej desek, opravdu nevím.
Co je pro vás měřítkem, že se skladba podařila? To, že se hraje často v rádiu, že si ji lidé zpívají, že si ji kupují?
To, že ji hrajou v rádiu, neznamená, že se podařila. Jestli se povedla, poznám sám. Věc musí být mírně vlezlá. Je to těžké. Některé z nich hraju na koncertech vysloveně nerad. Třeba Františka nebo Krtka. Stejně provařená je třeba Ruka, Nad stádem koní nebo Pokrývač, přesto se mi líbí a hraju je rád.
Vystřídal jste různá zaměstnání. Pracoval na stavbě sídliště Dubina, hlídal jste parkoviště v centru Ostravy. Před časem jste řekl, že si dovedete představit, že byste se zase vrátil do nějakého "normálního" zaměstnání. Opravdu si to dovedete představit?
Dovedu si představit cokoliv. Třeba že budu prasátko v lese. Nevím. Stavařské ambice už mám za sebou, vybouřil jsem se rekonstrukcí dřevěnky. Asi bych se snažil živit muzikou pro film, pro divadlo. To bych asi uměl.
Když mluvíte o tom, jak vznikají vaše písničky, vždycky skládání nazýváte prací. Není to ve srovnání s vašimi minulými způsoby obživy spíše zábava?
Je to zábava. Ale přináší koláče, proto jde nazvat prací. Zpočátku člověk nemá páru, co to bude obnášet. Ale splnil se mi sen. Vždycky jsem si hrál. Teď si hraju a ještě mě to živí. Měli jsme obrovské štěstí. V tom, že si nás všiml Karel Šíp, že jsme se poznali s Honzou Svěrákem, štěstí na ředitele firmy, která nás koupila. Bylo to hodně šťastných náhod. Jinak bychom asi už dávno měli slušná zaměstnání.
Lidi chodili na můj ksicht
Jak se dnes díváte na dobu, která byla tím obrovským zlomem? Kdy se po filmu Jízda stala z hlídače ostravského parkoviště hvězda první velikosti?
Ten film mi rozboural život. Měl jsem v plánu vybojovat si pozici muzikou, ne filmem. Ale byl jsem udolán. Pak lidi na naše koncerty nechodili na muziku, ale na můj ksicht. Na to, co hrajeme, mnozí nebyli zvědaví.
Nemáte ten film rád?
Ale mám. Ten film je v pohodě. Mám ho rád.
Teď už vás fanynky tolik nestíhají jako tenkrát?
Bylo to podstatně divočejší období. Tehdy chodily dopisy, telefonáty. Je to pryč. My nejsme idoly pro fanynky, máme spíš hudební fandy. Ale samozřejmě potěší, když se k plesnivému chlapovi přitulí dívčina.
Asi vám tuto otázku položilo už víc lidí, ale přesto. Neuvažoval jste o přestěhování do Prahy? Neměl byste to tam všechno mnohem snadnější? Uvažoval, ale po zralé úvaze jsem uvažovat přestal. Do Prahy se dá vždycky zajet něco vyřídit. Tady mám klid.
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák |
 Radek Pastrňák ve filmu Jízda |
