V inscenaci Začínáme končit se postava, kterou hrajete, jednoho dne probudí a připadá jí, že jeho manželka povážlivě zestárla. Zažil jste to někdy v životě?
Přijde mi, že Bára nestárne. V duši teda určitě ne (usmívá se). Víc než polovina manželství se v dnešní době rozpadne. Bohužel... My si na to můžeme na jevišti hrát. A protože to je komedie, děláme si z toho srandu. To je výhoda naší profese. Znám samozřejmě páry, které nejsou úplně šťastné. Možná i proto, že sebe nevidí zvenku. To my na jevišti zažijeme.
Týdeník TÉMAVychází v pátek  Proč Radek Holub se svou manželkou nedávno svorně opustili Divadlo na Jezerce? A kdo má doma rozhodující slovo? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Jak jste těch dvacet let spolu oslavili?
My na ty oslavy moc nejsme.
Vzpomněl jste si na to vůbec?
Jasně, přinesl jsem kytku. Svatba byla o prázdninách, takže se to dobře pamatuje. My jsme se tehdy s Bárou vůbec brát nechtěli. Jenže zrovna volal kamarád Vlastík a říkal: „Tady na chalupě dlouho nebyl žádný velký mejdan. Hele, starosta mi říkal, že má volný termín na svatbu. Nechcete se vzít?“ A nabídl dva termíny: jeden na začátku prázdnin a druhý 10. srpna. Tak jsme vzali ten druhý.
I náš vztah začal zajímavě. Když jsem Báru viděl v Rackovi jako Ninu Zarečnou, byla tak úžasná, že jsem ji požádal o ruku. Byla dost překvapená a namítla: „Vždyť jsme spolu vůbec nechodili.“ Tak jsem ji vzal za ruku a celou noc jsme chodili po městě podél Vltavy (směje se).
Čím to je, že vám to pořád klape?
Asi i tím, že pořád děláme blbosti. Stmeluje nás samozřejmě syn. A k tomu máme kočku a psa. V tomhle složení fungujeme. Domácí mazlíčci nás opouštějí, takže je musíme občas obměnit. A my zůstáváme (usmívá se).
Byla vůbec nějaká velká manželská krize?
Nebyla. A nepřivolávejte to!
A nepřivedlo vás to představení alespoň k myšlence, jak to s vámi bude za deset let?
Ani ne. I když mě vlastně napadlo, že se to může stát obráceně, tedy že se ten chlap může zdát starý té ženě. Ale ten hrdina, co ho hraju, by nad tímhle vůbec nepřemýšlel. Je mým absolutním protikladem. Sebestředný hňup a chronický lhář. Dlouho jsem nikoho podobného nehrál, takže si to užívám.
