"Jednou získám slavíka. A brzy. Za sebevědomí se nestydím," praví drobný chlapík a přejede si rukou kšilt, který nosí proklatě na stranu. Šestadvacetiletý showman ze Žižkova, zpěvák a textař romské kapely, která prorazila na české i světové scéně.
"Ve třídě jsem byl jasně nejmenší i nejhubenější. A jedinej Cikán. To je špatná kombinace. Kluci mi to dávali sežrat, holky si mě ani nevšimly. Teď mě bývalí spolužáci plácají po ramenou a spolužačky žadoní o podpisy. Možná by chtěly i víc, ale mně už se nelíbí. Zestárly a ztloustly. Na holky mám teď dlouhej pořadník," žertuje.
Od té doby moc nevyrostl, ani svalů nenabral, mluví pořád jakoby dětským hlasem. Přesto má image drsňáka s ostrými soudy a zálibou v černém humoru, i když ví, že někdy přestřelí. "Přeháním furt," říká pobaveně.
Na nedávném koncertě v Lucerna Music Baru jste představil rodiče slovy: To jsou tamhlety černý fleky. Nepřehnal jste to?
Ne, proč? Byla tam fakt tma.
Jak to berou?
Jsou zvyklí. Vědí, že to nemyslím zle, že mám rád tvrdej britskej humor. Zjistil jsem, že největší vítězství je, když si člověk dokáže udělat srandu sám ze sebe, i z toho, že je Rom. Stejně jako si děláme srandu z Židů, gayů. Už to pochopili i někteří Romáci a ty moje vtípky berou.
Ale ještě loni vám chodily od Romů výhrůžné esemesky.
Když jsem řekl svou legendární větu: "Chcípni, když nechceš nic dělat," přepískl jsem to. Dnes bych řekl spíš: "Chcípneš, když nebudeš nic dělat." Kdo jinej by to měl říct než Rom. Nejde donekonečna dělat ze sebe chudáky, křičet, že Češi jsou rasisti, a natahovat ruku. Je to trapný a ponižující.
A ty výhrůžky se naplnily?
Ne. To byli typický degešáci (ubožáci). Na víc než na výhrůžky neměli. Hlupáci, co posílali maily, někdy zprávy na mobil. Teď je klid.
Kdy vyhrajete Slavíka?
Hned.
Láká vás ta cena?
Jasně, chci být jako Karel Gott. (směje se)
Vážně? Co byste s tou cenou udělal?
V Čechách si vážím dvou cen - Anděla, protože mám rád anděly, a Slavíka, protože mám rád ptáčky. Slavík je pro mě legendární věc. To tě nakopne do práce, cítíš, že jsi in. Když jsme vydali Romano Hip Hop, mrzelo mě, že jsme nebyli nikde moc nominovaný.
Byli jste kolem třicátého místa.
A to je dobrý. Podařilo se nám prosadit v hlavním proudu něčím, co tady nebylo. Romština je na hip hop jako dělaná. Mix romské hudby a popu je skvělá věc. Romství je polovina našeho úspěchu. Dneska je to ve světě in – to se prodává. Ve světě je romská hudba nejžádanější zboží.
Chcete vědět více?
Celý rozhovor s Radkem Gipsym Bangou najdete
v sobotní MF DNES
v příloze Víkend.
