Předcházející sloupek Na okraj najdete ZDE
ALBUM TÝDNE
Kapelník a zpěvák R. A Dvorský patřil k zakladatelům české populární hudby. Jeho nahrávky byly v minulosti zmapovány čtyřmi CD alby Vzpomínky 1-4. Aktuální dvojdisk Rio Rita (František Rychtařík/Radioservis) je jejich nezbytným doplňkem. Obsahuje více než padesát písní, které spadají do kategorie rarit, nikdy nevydaných snímků či nahrávek, pořízených pro zahraniční (zejména německý a rakouský, ale i polský a maďarský) trh.
Rio Rita pokrývá období 1930 - 1942, těžiště leží v první polovině třicátých let, kdy R. A. Dvorský a jeho orchestr Melody Boys zaznamenávali obrovskou popularitu. Ačkoliv Dvorského písně ve své době byly označovány za "jazz", z dnešního hlediska se samozřejmě jedná spíše o typickou "taneční hudbu", jejímž hlavním odbytištěm byly taneční síně a kavárny. Tomu odpovídá jejich odlehčenost, která v sobě samozřejmě nesla jazzové a swingové prvky, měla ale především pobavit - a to jak melodií, tak textem.
Na dvojalbu nalezneme několik známých písní, třeba Ježkovu a Nezvalovu teď ještě ne!, filmovou To neznáte Hadimršku (nikoli v původní Burianově verzi, dnes bychom řekli, že se zde setkáváme s "coververzí") nebo klasickou italskou píseň O sole mio s českým textem Slunce moje, většina písní ale nepatří mezi dobové největší šlágry, které jsou známé dodnes. Rio Rita je tak spíše velmi zajímavým studijním materiálem, a to i díky informačně bohatému bookletu s průvodním textem našeho největšího odborníka na meziválečné hudební nahrávky Gabriela Gössela, jenž také dvojalbum sestavil.
JEŠTĚ VYŠLO
Se sedmým albem v pořadí a čtvrtou položkou pro prestižní katalog firmy Blind Pig přišel kytarista a zpěvák Bill Perry. V produkci váženého kytaristy Popa Chubbyho nahrál na album Don´t Know Nothin´ About Love další sadu čítankových bluesrockových skladeb, v nichž sice najdeme všechno důležité (syrovost, dobré hraní i zpěv, stylovou členitost, odpich), něco jim ale přece jen chybí: nezaměnitelnost, větší Perryho osobní vklad. Album je tak spíš milou upomínkou pro ty, kteří odcházejí nadšeni z jeho (prý) skvělých koncertů.
Na albu Nevšední jiskra vzplála slaví Traditional Jazz Studio Pavla Smetáčka loňská výročí tří skladatelů: Jaroslava Ježka (1906 - 1942), Václava Smetáčka (1906 - 1986) a Petra Landera (1931). Smetáčkovci mají pověst poněkud akademické kapely, pro řadu skladeb (natočených vesměs v 70. a 80. letech) to sice platí, jejich struktuře to ale tentokrát odpovídá. Ostatně právě třeba skladby Václava Smetáčka, jinak významného dirigenta symfonické hudby, tvoří jakýsi crossover mezi vážnou hudbou a jazzem.
REEDICE TÝDNE
Dvanáct let staré živé album Moody´s Party (Telarc/Classic) saxofonisty Jamese Moodyho a jeho hostů bylo nahráno během umělcových sedmdesátin v slavném klubu The Blue Note. Už v době svého prvního vydání přinášelo de facto hudbu historickou - Moody vyrostl z bopu (byl dlouholetým spoluhráčem Dizzyho Gillespieho) a celou kariéru jím byl ovlivněn. Posloucháme-li ale album bez předsudků, musíme si uvědomit, že bop, který kulminoval ve čtyřicátých letech, je hudba dodnes energická, životná a vzrušující. Zvlášť když ji s Moodym hrají takové veličiny jako vibrafonista Roy Ayers, saxofonista Chris Potter, trumpetista Arturo Sandoval nebo pianista Mulgrew Miller.
