No řekněte, čekali byste takovou hlášku od kytarové party? Sotva. Tahle pětice se snaží Británii dokázat, že i kluci s kytarou umí zahrát solidní pop, chcete-li soft rock, s obsahem.
Mají vypíglovanou nezávislou image a přitom produkují sladké melodie, které si můžete s gustem pobrukovat. Jsou výborní muzikanti, mají šarm a v hudbě takové to typické britské cosi, co se dá jen těžko definovat.
Jeden by skoro řekl, že tu máme co do činění se spolkem vtipálků, který si střílí z britpopu. Ne ne, tihle pánové si tvrdohlavě stojí za heslem Pop and Proud (rozuměj Hrajeme pop a jsme na to hrdí.).
Ještě než si diplomanti z vysoké hudební školy v Londýně začali říkat The Feeling, reagovali na inzerát v hudebním časopise NME, který kapelám nabízel zajímavý přivýdělek. Dvě zimy pak strávili ve francouzských Alpách, kde den co den hráli zpitým lyžařům coververze vykopávkových hitů.
Při omílání Video Killed The Radio Star od Buggles, Walk Like An Egyptian od The Bangles nebo Take On Me od A-ha nadrtili anatomii popového hitu a po skončení horské mise už si frontman a kytarista Dan Gillespie-Sells troufl na vlastní tvorbu.
Jelikož má doma fůru starých vinylů, mezi kterými převažují alba Supertramp, Queen a Eltona Johna, vyšel z toho sedmdesátkový popík plný fistulkových sborů, podpořený piánem, kytarami a hořkosladkými texty opuštěného outsidera s čistým noblesním hlasem.
"Jsem trochu depresivní, ale umím se svým bolestem zasmát. Umím tu temnotu, úzkost a lásku přetavit v píseň s radostnou náladou," říká Dan, kterému se podařilo napsat debut, který zní jako bestoffka a chutná jako dort, který je o poznání sladší, než jste zvyklí, a přesto si bezostyšně nakládáte další a další porci.
PS: Jejich basák Richard Jones má za ženu zpěvačku Sophie Ellis-Bextor.
RYCHLE
Kdo: Pět dobrých muzikantů, kteří milují hezké oblečení a střední proud.
Co: Debutové album Twelve Stops and Home.
Proč: Protože virválu už bylo dost.
Verdikt: Je to sladké, líbivé, lehce stravitelné a přitom to nedělá z posluchačů blbce.
Web: www.thefeeling.com
