RECENZE: V moderní pustině může vinoucího se hada nahradit mikrofon

Pavučinou nejrůznějších mýtů oplétají tvůrci ve Švestkovém dvoře svou nejnovější premiéru. Audiovizuální performanci Pustinu / Wasteland inspirovaly antické věštkyně, slepec Teiresiás, ale i tvorba T. S. Eliota.

Skličující atmosféra provází nejnovější projekt jihočeského Švestkového dvoru nazvaný Pustina / Wasteland. Pro prostor v jihočeské vísce Malovice, kde mimo jiné sídlí přidružené Divadlo Continuo, jej přichystali Ital Elia Moretti a Jakub Štourač, syn zdejšího zakladatele Pavla.

Právě Jakub Štourač je i jediným performerem ve fyzicky náročném představení, které přibližuje pustinu ve všech formách; jako prázdnou nehostinnou krajinu i jako nezvladatelný a všeobjímající stav duše. Šumění, zvukové smyčky, vykřikování slov, potemnělý sál. Pustina není radostné představení. 

Tvůrce inspiroval slepý věštec Teiresiás, postava antických bájí, která část života strávila jako muž, část jako žena. I Štourač se během večera ukáže v mužských i ženských šatech, aby tak naznačil rozervanost přechodu, liminalitu, neurčitý stav na pomezí světů i pojmů.

Pustina / Wasteland

70 %

Švestkový dvůr

premiéra 26. října 2019

režie: Jakub Štourač, Elia Moretti

hrají: Jakub Štourač

Krátké představení tradičně míchá nejrůznější inspirace, aby vytvořilo zhuštěnou hmotu, kde se divák může jen dohadovat, kdo co a čím naznačuje, případně z čeho se vychází. Slepotou potrestaného Teiresiáse obdařila bohyně Athéna hadem, který mu olizoval ucho a bystřil tak sluch. Podobně i po Štouračovi se jako had plazí zapojený mikrofon...

Důsledných výkladů může být mnoho, ovšem jak je ve Švestkovém dvoře i samotném Continuu zvykem, důležitá je především výsledná emoce. V tomto směru zde opravdu ono pověstné jablko nepadá daleko od stromu.