Pupendo snad není na jeden měsíc

První veřejná projekce komedie Pupendo dostala nečekaný nádech. „Písně či hesla Ať žije mír v příběhu z totalitní éry znějí ironicky, všude kolem byli Rusové,“ říká režisér Jan Hřebejk. Ale film, který ve středu oslaví ve Slovanském domě svou pražskou premiéru, se poprvé promítal v předvečer války v Iráku.
Prohlédněte si bohatou fotogalerii a videoukázku.

Mělo to zvláštní příchuť, uznává režisér, komedie z minulosti se potkala s vážností dne. Ale Hřebejk odmítá uvažovat o tom, zda může dění v Iráku ovlivnit náladu českých diváků a jejich chuť zasmát se v kině.

„Je to tragédie pro lidi, kteří ve válce jsou. Kdybych se teď zabýval úbytkem návštěvnosti, to by byl nejhlubší cynismus. Navíc útlum ani nastat nemusí, nejsme v Izraeli. Někdy se může stát, že aktuálnost promění jisté věci v banalitu. Ale já věřím, že Pupendo nemá životnost jediného měsíce. Kdybych točil nějaké zásadní téma, jež by konflikt v Iráku postavil do jiného světla, třeba velkofilm o svatých válkách středověku, to by byl problém. Ale film o životě české rodiny 80. let? To asi těžko,“ uvažuje.

I normalizační éru, ač to nebyla selanka, představují tvůrci s humorem. „Jednak nás to baví, jednak komunismus ze své podstaty přeje paradoxu. Jak říkával kolega Petr Zelenka: Kdyby žil americký mistr grotesky Kurt Vonnegut v reálném socialismu, tak už má Nobelovu cenu,“ vysvětluje Hřebejk, že do minulosti určitě nehledí s nostalgií, ale z její šedé zóny čerpá spoustu smíchu.

Důvod, proč o bývalém režimu nenatočí vážný, analytický film, líčí upřímně: „Na to by nikdo nepřišel. Jsem vyznavač Krausova filmu Městečko, i přes všechny jeho technické nedostatky, ale v kině jsem na něm seděl sám. Pupendo je taky svého druhu analýza, v tom, jaké pasti na sebe lidi nachystali. Ale nemám odvahu udělat film, o němž bych předem věděl, že není pro publikum, i když obdivuji lidi, kteří tu odvahu mají.“

Pupendo ČR, 2002
námět	podle povídek Petra Šabacha
scénář	Petr Jarchovský
režie	Jan Hřebejk
hudba	archivní - dobová
zvuk	Michal Holubec
kamera	Jan Malíř
hrají	Bolek Polívka Jaroslav Dušek Eva Holubová Vilma Cibulková Jiří Pecha Pavel Liška Boris Hybner Bohumil Klepl
délka	120 minut
žánr	komedie
Pupendo - premiéry
kina	27. března 2003

Počítá s tím, že divácké vnímání je vlivem televize a záplavy informací v čele s internetem roztříštěnější, méně soustředěné než v 60. letech. „Možná je doba rychlejší, možná já stárnu.“ Režisér navíc ví, že dokument postihne mnohé věci líp a rychleji než hraný film, který vzbuzuje spíše emoce. „Pokud neděláte filmy stylizované, skutečnost vás předhoní, přijdete domů, pustíte televizi, vidíte válku,“ připomíná. A v neposlední řadě Hřebejk věří, že film má přinášet zábavu - rozdíl je prý jen v tom, že mistři ji dělají mistrovsky, kdežto neumětelové neumětelsky.

Traduje se, že mistři mají vypočtený smích na vteřinu a na jistotu, zato Hřebejk otázku, zda se diváci smějí zrovna na těch správných místech, nijak dramaticky nezkoumá. „Ať se lidi smějí, kde chtějí, stane se, že se uchechtnou, kde bych to nečekal. Já si všímám spíše technických věcí, třeba toho, že se nám dva fóry jdoucí těsně po sobě překryjí, nenecháme je plně vyznít.“ Už od své prvotiny Šakalí léta si dělá průzkum na vzorku diváků pomocí dotazníků a u Pupenda zjistil, že dvě třetiny studentů gymnázia označily za nejlepší scénu s dobovou rozhlasovou stanicí Hlas Ameriky, ač právě o její pochopitelnosti pro mladé pochyboval.

Hřebejkovi je hej, točí s hvězdami, má peníze, šeptá se občas. Jaká je pravda? „Mám procenta z tržeb v kinech, nemohl bych žít dva roky z honoráře. Herci procenta nemají. Náš hvězdný systém je s americkým nesouměřitelný, jde o zcela jiný finanční efekt i životní styl. Tamní hvězdy nemohou jezdit hromadnou dopravou a být běžně dostupné. My herce k loajálnosti vůči filmu motivujeme jinak. Přijdou na dobročinnou akci, ale nelze je nutit smluvně, aby jezdili s filmem po turné, vždyť hrají v divadlech,“ říká Hřebejk. Naivní česká představa, kdo je vidět, je bohatý, podle něj platí přesně naopak: ti opravdu bohatí nejsou vidět vůbec.

Jan Hřebejk už myslí na svůj další film Horempádem. „Hrozně se mi do toho chce, jsem nadržený, taky tu jde o současnost, ale ta se rychle mění, takže bych chtěl točit ještě letos. O čem to bude? O rasismu,“ odpovídá. A na námitku, že slovem rasismus si diváky předem odradí, pokrčí rameny. „To je mi jedno. Chci docílit stejného efektu jako u Pelíšků, jejichž diváci šli na Musíme si pomáhat, a dostali, co nečekali. Teď je naláká Pupendo, půjdou na Horempádem, a znovu dostanou ránu.“

Horempádem slibuje Jana Třísku a Jiřího Macháčka v překvapivých rolích, vážné téma, ale i smích. „Bude to komedie česká, hořká, mrazivá, ale komedie, i když má snaha balancovat na hraně tragédie má tady zaděláno, jak jsme ještě neměli,“ těší se Hřebejk.

Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal.

Pelíšky II. Zprava režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo Jaroslav Dušek a Matěj Hanuš Nechvátal.

Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo.

Pelíšky II. Režisér Jan Hřebejk a hrdinové jeho nového filmu Pupendo.

Bolek Polívka

Maskér připravuje Jiřího Pechu na další záběr, herec při tom čelí vtipům Bolka Polívky a režiséra Jana Hřebejka.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.

Fotografie z filmu Pupendo.