Letos padesátiletá rocková ikona největšího úspěchu dosáhl na sólové dráze, srdcem však dlouho tíhnul spíše k týmovému kapelnímu životu.
Mnohé v Idolově kariéře se odvíjí od punkového pnutí v polovině sedmdesátých let. Ve formaci The Bromley Contingent spolupracoval s jistou Susan Dallion, z níž se později stala Siouxsie Sioux, tahounka The Banshees. Další puzení formovat skupiny spojilo Billyho cesty mj. s Mickem Jonesem (později The Clash) či Brianem Jamesem (The Damned).
To už se ale blížila osmdesátá léta. Billy Idol se stal jedním z prvních "koňů" stále mocnější MTV a mezi velká jména se vyhoupl díky hitu Rebel Yell a stejnojmennému dvojplatinovému albu z roku 1984. Později se tempo kariéry Billyho Idola začalo zvolňovat, až se po albu Cyberpunk (1993) víceméně odmlčel.
Novinkové album Devil's Playground zastihuje ostříleného performera dobře připraveného. Pečlivě si pohrál s materiálem, vyjma coververze balady Plastic Jesus autorsky opatřil všech 12 ostatních písní.
Billy Idol nemá ohromující hlas jedinečného kalibru. Odjakživa sázel spíše na sílu osobnosti a příhodně namíchaný písňový koktejl. A tak to je i u nových skladeb; ve většině - nutno uznat - vibruje silné charisma autora a interpreta.
Album se točí kolem základní punkové formule, výraznou přísadou je rock'n'rollová živočišnost, nouze není o glamové pozlátko, samozřejmě popové elementy, nechybí ale ani místy až hardrocková sytost.
Trochu nešťastná se zdá být jen inklinace ke country v závěru alba (Lady Do Or Die, Cherie), svěží a živelná salva na úvod (Super Overdrive, World Comin Down, Rat Race) je přece jen o poznání přitažlivější.
V těchto okamžicích se Idol vzdáleně blíží (díky podobnému uchopení punkové melodiky s akcentem na rock'n'rollovou prapodstatu, ale i na popovou vstřícnost) například tomu, co před časem předvedla nedoceněná superskupina Neurotic Outsiders.
BILLY IDOL – Devil's Playground
Vydala firma Sanctuary, distribuce Sony BMG, délka CD 57:26
