Druhý dech, který Visací zámek chytil před deseti lety díky úspěšnému singlu Známka punku, byl pořádně hluboký. Po pěti letech od desky Padesát, na níž muzikanti z kapely oslavili svých pět křížků, na albu Punkový království ukazují, že i když ani o kus nemění styl, inspirace jim stále nedošla. Vystačí si s tím, že si se spoustou věcí nelámou hlavu.
Začíná to už u zvuku, který je důvěrně známý, nenačančaný, přímočarý, a i když se základy většiny písniček nahrávaly naživo, netrpí přitom zbytečnou špinavostí. Jen tou, která mu jde k duhu.
Hlaváček i Morgenstern
Hned u titulní skladby, jež desku otevírá, díky tomu vyniká její energie a koncertní potenciál skrytý v odmítací punkové mantře. „Nechceš nějakej lepší tarif? Nechci, nechci! Nechceš vidět Perskej záliv? Nechci, nechci! Nechceš si vzít zdarma půjčku? Nechci, nechci! A co takhle tatarák z bůčku? Nechci, nechci!“ spěje zpěvák Jan Haubert k refrénu se samozřejmostí a úderností, kterou by Visacímu zámku mohly závidět o generace mladší kapely. Stejně jako smysl pro zkratku a schopnost vymyslet chytlavý slogan.
„My máme, my máme v hlavě svý Punkový království,“ uzavírá Visací zámek první písničku jedním takovým, který poměrně přesně definuje nejen aktuální desku, ale i jejich styl obecně.
Cesta, kterou Visací zámek ke „svému punku“ došel, nikdy nebyla podle šablon. Haubertova záliba v dekadentních básnících i dadaismu utváří nejen jeho vlastní slovní zásobu. Desáté album zdobí dvě zhudebněné básně – Hrál kdosi na hoboj Karla Hlaváčka a Žulový vůl Christiana Morgensterna. Obě kontrastují se zbytkem nejen svou náladou, ale i tempem.
Do celku desky však dobře zapadají, protože tvorba Visacího zámku nikdy neměla jeden odstín. Na Punkovým království nechybí ani přímočaré vypalovačky jako Protitetanové sérum, Růžovej pocit nebo Sweeti. Nebo zvukově záměrně odtučněný Popsong, který soundem připomene desku Sex, na níž sám Visací zámek učinil svůj pokus „vyměknout“.
S klíštětem na penisu
A pak jsou tu písničky takřka na hraně a pro někoho možná i za hranou bezduché zábavy, jako je neuměle odzpívaná skladba Veselej, ve které kapela vtíravou melodii korunuje absolutním rýmem fanánkovského střihu „Dneska budem veselý jako Franta Veselý“.
Z podobného ranku je i úvod k nenávistné hymně Klíště (která skutečně pojednává o zabíjení klíšťat), sestříhaný z autentického záznamu z linky 155, v němž si postarší žena nechává radit, jak svému druhovi vyndat parazita z penisu. I když je tu Visací zámek možná vulgárnější než dřív, což u punkové kapely nemůže být námitka, tematicky ani hudebně se netlačí do míst, která by neznal. Punkový království staví i v těchto momentech z prověřených cihel i svých zvukově charakteristických kytarových riffů.
Punkový královstvíVisací zámek |
Výsledkem je deska, která sice nepřekvapí, ale v mnoha místech nadchne – jako celek v sobě totiž má dost možná ještě větší koncertní potenciál než dvě předchozí nahrávky Visacího zámku.
Vzhledem k tomu, že je řeč o kapele zakořeněné v punku, která hraje stejný styl a ve stejné sestavě už přes třicet let, je to ta nejlepší možná pochvala. Díky takovýmhle nahrávkám totiž dnes Visací zámek není jen partou strejců, která by musela dokola drhnout Traktor.
