Anne Hecheová se dala na dráhu zločinu poté, co se jí do rukou shodou okolností dostalo 400.000 dolarů. S tímto obnosem si může dovolit prakticky co chce, a tak se vydává na jízdu napříč Spojenými státy s cílem neznámým. Jelikož je vyčerpaná jak po psychické, tak fyzické stránce, ubytovává se navečer v prázdném motelu, který obhospodařuje mladý muž bydlící v opodál stojícím domku. Po poněkud trapné večeři se hlavní hrdinka naposledy sprchuje...
Začáteční scény, až do ubytování se v motelu, jsou poněkud nudné. Přeci jenom se prvek očekávání strachu mísí s prvkem zklamání z civilních scén. Strachu jako takového se ale nikdy nedočkáte, režisér Gus Van Sant geniálně umístil strach do pozadí, takže se po celý film cítíte divně a napjatě očekáváte příští scénu. Scény, při kterých celé kino zařve leknutím, aby se následně trapně zasmálo své pošetilosti, byly omezeny na pouhou jednu, která stojí za to. Lehké mrazení v zádech se stává při motelových scénách standardem, stejně jako ve finále, které se ani neodehrává v noci, ale za denního světla. Svůj díl na úspěchu měl jistě i výběr hlavních herců, kterým bezkonkurenčně vévodí Anne Hecheová.
Po nedávném úspěchu ve filmu 6 dní 7 nocí se z do té doby druhořadé herečky stala žádaná umělkyně. Svůj talent v Psychu II. ukazuje v plné síle, i když, pravda, pouze několik minut. Její přítel, Vigo Mortensi, se od své minulé role v Dokonalé vraždě moc neliší. Plynule přešel z jednoho milence do druhého a nebýt celkového hororového ladění, jistě by se jím i stal. Z vedlejších postav je třeba poukázat na soukromého detektiva, který je snad nejcharismatičtější postavou ve filmu. Dvě rány nožem přes oko ho ale brzy vyřazují ze hry... Film nemá žádného hlavního hrdinu, pakliže by se nedalo mluvit o záporném hlavním hrdinovi. Všechny postavy jsou víceméně epizodní a dějem procházejí jen jakoby náhodou. Hlavní hrdinkou se proto paradoxně stává Marion, která si ale zahraje jen pár minut.
Psycho II. se úporně drží atmosféry Hitchcockova Psycha. Stačí se jen podívat na úvodní titulky nebo časovou a polohovou specifikaci první lokace. Závěrečný proslov psychiatra, který vše objasňuje méně chápavému a zmatenému divákovi, je veden přesně v duchu vysvětlujících proslovů detektivů z 60. let.
Nejedná se tedy o převratný mezník v historii hororového filmu, ale spíš o povedený remake (zní to divně, ale je to tak) slavného Psycha. Pro jemné vkusné mrazení neexistuje nyní na plátnech žádný lepší film.
|
 S vycpanymi sovami a starou matkou je v osamocenem motelu docela zabava. Nekdy. |
 V dešti před motelem. |
|
 Bohužel si soukromé očko v ději moc neužije. Je zneškodněno za pár minut. |
 Dům, který působí hrůzostrašně není kupodivu místem vražd a hrůz. |
|
|
|
|
