Pavlos Matesis | foto: Lukáš Bíba, MF DNES

První román napsal v sedmdesáti. A udělal s ním díru do světa

  • 0
Objeví-li se na knižních pultech zcela sporadicky české překlady novořecké literatury, lze je zjednodušeně rozdělit do dvou skupin. První představuje odlehčený žánr, jejž reprezentují bestsellery soudobých literárních hvězd, jakými jsou Maira Papathanasopoulou či Chrysa Dimoulidou.

Jinou skupinu pak tvoří tituly, které jsou v evropském kontextu stěžejní. K těm se bezesporu řadí román Psí matka z pera Pavlose Matesise, oceňovaného řeckého dramatika, spisovatele a překladatele děl Shakespeara, Brechta či Garcíi Lorky do novořečtiny.

Pavlos Matesis (1931), autor desítek divadelních her, napsal svou románovou prvotinu Psí matka až na prahu sedmdesátky. Jak s úsměvem uvedl v rozhovoru pro MF Dnes, cítí se v próze jako "černý pasažér". Jeho románový debut se i tak setkal s obrovskou odezvou, o čemž svědčí skutečnost, že byl vzápětí přeložen do devíti světových jazyků.

Spisovatel v knize zúročil nejen osobní zkušenost z dětství poznamenaného německo-italskou okupací za druhé světové války, ale i smysl pro frašku a místy až šibeniční humor.

Pavlos MatesisJeho commedia dell’arte se promítá do neutuchajícího monologu hlavní hrdinky, třiašedesátileté mentálně zaostalé Rubíny "Raraú" Meskarisové. Ta se stává bezděčnou fabulátorkou a zručnou glosátorkou svého života i novodobých řeckých dějin. Svět je pro ni jevištěm, na němž tato "úspěšná herečka němých rolí" zpětně přehrává vlastní drama o umění žít a přežít.

Dělá to s takovou naléhavostí, že by si od ní čtenář chvílemi raději odsednul nebo si alespoň na okamžik zacpal uši. Zůstává však polapen jejími tragicko-ironickými vzpomínkami na dětství. Nebo na to, jak vynalézavě rodina bojovala během nekonečného hladomoru o holé přežití, přičemž musela vzít zavděk jedlou trávou a kávovými zrny.

Když už byl hlad neúnosný, začala se matka stýkat s italským karabiniérem, který jí na oplátku přinášel jídlo. Na konci války si to však krutě odpykala. Byla veřejně pranýřována jako kolaborantka, následkem čehož se pro zbytek života zahalila mlčením. A její dcera propadla šílenství.

Mistrné podobenství o válce, jejíž tíhu musely nést na svých bedrech především ženy, ohromilo Pavla Kohouta natolik, že se rozhodl pro převedení Matesisova románu do divadla.

Hlavní role osmdesátiminutového monodramatu s více než třemi desítkami postav se v pražském Divadle Na prádle bravurně zhostila trojnásobná držitelka Ceny Alfréda Radoka Marie Málková. Pro všechny přítomné v čele s Pavlosem Matesisem, který premiéru dramatizace svého románu zhlédl na jaře loňského roku osobně, to byl bezesporu mimořádný zážitek.