První dojmy z oscarového favorita: Milionář z chatrče je milionový

  • 36
Milionář z chatrče je jako jízda na řetízkáči. Nejdřív jste tak nadšení, že chcete znovu a ještě a pořád a nejlíp až do konce života.

Pak najednou zatoužíte vystoupit a říkáte si: Fajn, ale stačilo, přece jen je to JEN obyčejné "kolotočování". A když už skoro sesedáte, náhle se ve vás ozve: Tak jo, ještě chvíli tomu dám. A znovu propadáte euforii.

Probleskne první záběr a člověk okamžitě ví, že je to Danny Boyle. Ten, který nás nikdy nenechá vydechnout, který diktuje, kdy běžet a kdy zastavit. Samozřejmě pokud mu to dovolíme. Čím hlouběji však pronikáme do bludiště bombajského slumu, tím jasněji cítíme, že jen "starý dobrý" Boyle by něco takového nenatočil. Tohle je Boyle, který dozrál.

Pod dynamickou slupkou jeho filmu, jež se nadouvá a pulzuje tak zběsile, až máme pocit, že na tolik vjemů je pět lidských smyslů málo, existuje něco pevného a solidního. Ba chtělo by se říct až tradičního (ale to by nás Boyle hnal). 

TRAILER K FILMU MILIONÁŘ Z CHATRČE

Ano, když Boyle snímá křižovatku s šílenými indickými taxíky, stihne nám ji během dvou tří sekund ukázat z pěti různých úhlů "nastřižených" v ďábelském tempu. A když nás spolu s dětmi nutí prchat ulicemi, objeví s ruční kamerou snad i tu nejskrytější myší díru, aniž by přitom odváděl pozornost od děje.

Tohle je typický Boyle. Moderní, vyspělý, tisíckrát dokonalejší než před třinácti lety v Trainspottingu, ale je to stále on. Zároveň ovšem vypráví, a protože tentokrát už ví, co přesně chce vyprávět, myslí vždy o dva kroky dopředu. Zatímco my se ještě zajíkáme dojetím či hnusem, on už ví, že je za pár minut zcela shodí. A to je nový Boyle, Boyle provokatér. A hráč.

Z filmu Milionář z chatrče - děti

Milionář z chatrče je totiž jedna velká hra. Geniální hra. Taková, že si její existenci uvědomujeme, jen když to chce tvůrce, nikoli divák sám: tím zmítají emoce. Příběh poctivého chudáka, jenž zbohatne a najde svoji lásku, to přece není nic originálního. Co originálního, to je klišé, kterému se vysměje i osmileté dítě. Tak jak to, že my u něj tajíme dech?

Danny kouzelník

Nebo jinak: indický slum, záplava odpadků. Horký dech exotiky, barvy, vůně, změť zvuků, ve které se marně snažíme zorientovat. Otravní indičtí spratkové kradou turistům boty před mešitou a my můžeme začít povýšeně litovat a užívat si exotiku. Čím to, že to neuděláme? Že nepociťujeme mělký soucit, ale spíš sympatie podobné těm, které jsme chovali k Oliveru Twistovi?

Milionář z chatrče - causa dětiZ filmu Milionář z chatrče

A v neposlední řadě struktura vyprávění: jak ta je jednoduchá! Rámec – soutěž Chcete být milionářem. Indická verze. Moderátor klade otázky, hrdina odpovídá. Skrze flashbacky se od každé z nich dostáváme k příběhu: to, že na ně chlapec jménem Džamal bude schopný odpovědět správně, souvisí s jeho životními zkušenostmi.

Jméno prezidenta vyobrazeného na stodolarové bankovce? Benjamin Franklin, ještě aby to nevěděl, koupil si za ni nejcennější informaci svého života. Vynálezce pistole? Jednou takovou na něj mířil jeho vlastní bratr, to se přece nedá zapomenout. Co milion, to jedna nezhojená jizva. Z dětství, z dospívání. Nápad je to originální, u každé otázky jsme ve střehu, co přijde. Jenže vydrží ten "střeh" až do otázky za dvacet milionů rupií? Světe, div se, vydrží.

Z filmu Milionář z chatrče - šek

V žádném ze svých filmů neukázal Boyle znalost žánrů tak jako v Milionářovi z chatrče. Na jedné straně úzkostlivě dodržovaná pravidla bollywoodských trháků, na straně druhé vzácný dar sebeironie. Nejenže lavíruje na tenké hranici mezi opravdovostí emoce a její karikatury, on se tím vysloveně baví.

V kinech se bude tančit. Všude

A tak se stokrát stane, že zrovna když si říkáme, že tohle už tedy pan Boyle vážně přehnal, stačí zlomek sekundy a smějeme se sami sobě. Zase nás nachytal. Ač neradi, jdeme s hrdinou a přejeme mu, aby ty BAFTA 2009 - režisér Danny Boyle s cenou za film Milionář z chatrčemiliony vyhrál. Dokonce se smíříme i s jeho nesmrtelnou láskou a chápeme, že nelze jinak, než aby se ti dva shledali a řekli: "Polib mě."

Pravda, když to doopravdy udělají a málem jim k tomu zazní zvony, máme chuť vlepit facku sobě i tomu, kdo nás do tohohle stavu navezl. Jenže pak přijde závěrečný parabollywoodský tanec a nám dojde, že jsme se znovu nachytali a že je to všechno vlastně báječné a dokonalé.

Ano, až poběží závěrečné titulky, my budeme tančit. Proč? Protože Boyle to takhle chce. A my vlastně taky.

Hodnocení iDNES.cz: 90 %