Zaprvé, důkladná dobová rekonstrukce soustředěná zejména do období let 1945 až 1948 trvá bezmála dvě a půl hodiny, takže než se v poslední čtvrthodině události kolem titulní postavy vyhrotí, má už unavený divák co dělat, aby udržel či spíše restartoval svoji pozornost.
Zadruhé, snaha o dokumentární věrnost se promítá do přemíry podtitulků, které přinášejí jednak jména a funkce četných postav, jednak místa dění - včetně zbytečného určení telefonátu Praha / Londýn.
V neposlední řadě se k proměně diváka v pilného čtenáře přidávají ještě titulkové překlady ruských, anglických nebo maďarských konverzací.
Toman rovněž zařazuje i všeobecně známé a stokrát viděné okamžiky, počínaje okolnostmi smrti Jana Masaryka a konče Klementem Gottwaldem, který zase oznamuje, že se právě vrací z Hradu od prezidenta republiky, jenž všechny jeho návrhy přijal.
Povšechné historické „opáčko“ ubírá prostor tomu nejpodstatnějšímu, tedy Tomanovi: Jeho nacionále se shrnou v úvodu, zbytek života v závěrečných titulcích, ale osobnost zůstává záhadou. Jiří Macháček ho hraje jako všeho schopného šíbra, šmelináře s majetky i osudy i muže se světáckým kouzlem.
Režisér Ondřej Trojan se chtěl zjevně držet co nejpřesněji faktů, ovšem pro poutavé drama jsou důležitější třeba i fantazií lehce přibarvení hrdinové než kancelářské dialogy podle údajů z dějepisu. Proto je Toman sice informačně vyčerpávající, ale nikoli emočně strhující. Zvlášť když tu ani není komu fandit.
