Ze Sundance má i dosud jedinou cenu, trofej udílenou za vědeckou látku. Do amerických kin jde 18. července jen v omezeném rozsahu a česká distribuce čeká na karlovarský ohlas. Už z daných faktů si lze učinit o filmu představu.
Není špatný, však režisér Mike Cahill zaujal už předešlou Jinou zemí, v níž také tančil mezi romancí a sci-fi. A znovu je znát, jak rád by docílil podmanivé duchovní lyriky a la Věčný svit neposkvrněné mysli. Jenže vzor se mu vzdaluje.
To nejzajímavější se začne dít až po půldruhé hodině, kdy vědec postavený před objev popírající přírodní zákony začne poprvé zvažovat, zda opravdu neexistuje něco jako „inteligentní tvůrce“, bůh či jiná spirituální síla, v kterou nevěřil.
Leč do té doby ctitel faktů zažíval melancholickou osudovou lásku se svým pravým opakem, takřka pohádkovou vílou, a po tragédii pak spíše utěšitelský vztah s kolegyní, s níž sdílí výzkum i rozumářský přístup k životu. Než přijdou pochyby.
Tichý, něžný, přešlechtěný film se podobá Transcendenci: tesknou náladou, vláčným rytmem, sbírkou chytrých lidí s dobrými úmysly. Je typicky nezávislý, tedy příjemně intimní, lehce nudný, stále něco připomínající a ve výsledku nijaký.
