Filip Blažek a Jakub Kohák ve filmu Instalatér z Tuchlovic (2016) | foto: Falcon

PRVNÍ DOJMY: Vorlova komedie Instalatér z Tuchlovic lehce klame tělem

  • 40
Distribuční slogan představuje Instalatéra z Tuchlovic jako vesnickou komedii o muži, který „všem všechno opraví, jen vlastní život spravovat nedokáže“. Ale nepoví už, že novinka Tomáše Vorla s Jakubem Kohákem v hlavní roli, která jde do kin 6. října, žádá od diváka více soucitu než smíchu.

V nadsázce řečeno, Tuchlovice představují Vesničku mou střediskovou bez malebné idyly a Kohákův instalatér o něco inteligentnějšího Otíka, lehce koktavého věčného panice, jenž by bez všestranné péče své generálské maminky nedokázal sám existovat. A hlavně to nechce ani zkoušet.

Ovšem Tuchlovicím nedělá starost jen marné shánění nevěsty pro samorosta, jež se s větší dávkou něhy i vtipu stalo pilířem Utrpení mladého Boháčka. Řeší se tu také domácí násilí, rasismus vůči asijským i romským obyvatelům, místní fotbal jako v Okresním přeboru, rodinné ztráty i přínos hokeje pro sex.

Rozhodně tedy nejde o „čistou“ komedii ve smyslu nenáročně bezstarostné buranské řachandy, Instalatér z Tuchlovic v sobě nese hodně sociálních odkazů a hlavně velkou dávku lidské samoty. Párkrát se člověk hrdinovým průpovídkám zasměje, třeba jeho představě, že ženě zalichotí výrokem „Dneska ti to sluší. Částečně“, ale chápat či dokonce litovat ho vyžaduje docela dřinu.

Také snaha o věrnost občas zrazuje. Jedna věc je náladově přesné prostředí včetně vesnické diskotéky, druhá epizody zjevných neherců, jejichž recitační projev nutně naráží na hereckou sebejistotu Petra Čtvrtníčka či Jana Budaře v rolích hrdinových kamarádů od školy a od piva.

Jisté je jedno: Tuchlovice logicky zapadají do Vorlova nejen symbolického příklonu k venkovskému životu, vyjádřenému ve filmech Cesta z města, Cesta do lesa a chystané Cestě domů. Stačí mu náves, hospoda, pošta, jeden obchod a živočichopis lidí, kteří mezi nimi pendlují bez touhy po jiném světě.