Na zázrak se čeká dlouho - film trvá dvě hodiny - a marně. Padesátníci totiž zjistí, že by se o něj měli konečně sami přičinit. Takže Kendy v podání Davida Matáska chce od reklam přejít k filmu, hrdina Lukáše Vaculíka od krásných aut k ještě krásnější učitelce - a Křížův doktor Šafránek?
Válčí na dvou frontách, v nemocnici jako zástupce primáře s ředitelkou, jíž se stala spolužačka Vendulka zvaná utěšitelka, doma jako vdovec s třináctiletým synem, jehož hraje Filip Antonio. Při síle ho drží přátelé a obří product placement čili sponzorské výrobky.
Právě product placement útočící ze všech stran pozměňuje tradiční otázku, zda byla dřív slepice, nebo vejce, v novou záhadu. Tedy zda vznikl dříve scénář, do nějž se pak podpůrné značky dosazovaly, nebo naopak seznam sponzorů, v jehož mantinelech se upletl příběh - či spíše sled rituálů.
Završuje se i žánrový posun celé kroniky, od původní poetické komedie generačních rebelů ke komedii vyloženě rodinné. Ne náhodou se nabízí srovnání se stylem Marie Poledňákové, v jejíž „Velrybě“ sháněl hošík partnera mamince, tady pro změnu syn hledá partnerku tatínkovi. A divák ji najde dřív.
Snímek vlastně nemá téma, pokud za ně nepokládáme nostalgický povzdech - inu, všichni stárneme, ale že jsme se v životě nasmáli. Podobá se večírku dávných přátel, kam pořadatelé sezvou všechny kamarády, na které si ještě dokážou vzpomenout, protože co kdyby to náhodou bylo už opravdu naposled.
Nicméně pořád ještě mají Básníci svůj půvab a pevné body ve vesmíru. Hlavní z nich zosobňuje Josef Somr, který svou postavu i na nemocničním lůžku umí udržet daleko od tklivé nostalgie, s vědoucí věcností a šibeničním furiantstvím. To je jedna z opor světa Básníků, kde je lidem dobře a jenž zatím vydělával.
