Od roku 1992, kdy vzniklo Dědictví aneb Kurvahošigutntág, se hodně změnilo. Je pochopitelné a dojemné, že se Polívka prostřednictvím role vesnického milionáře v žluté rádiovce loučí s bohatýrským životem, jejž měl tak rád. Jenže pouhý stesk žádný film neuživí, natožpak komedii, která se nekoná.
Podobně nestačí zjištění, že si hrdina vedle jadrné mluvy uchoval dobromyslnost, která z něj činí terč rozličných vykutálených podvodníků; což je celá zápletka. Přibyl smutek vdovce, ale mrtvá družka čili Dagmar Havlová se muži zjevuje s tak topornými projevy, až se člověk stydí.
Jinak se nic neděje, taktovku si střídavě předávají vrtulník, jenž dlouze sleduje krásu krajiny, než přiveze Karla Gotta, a folklór v krojích u cimbálu. Humor v koncích sáhne i k viagře, nemluvě o variaci StarDance s Lucií Borhyovou v porotě. Metry filmu tečou naprázdno jako čas, který se nedá vrátit.
