Bradley Cooper ve filmu Americký sniper (2014) | foto: Warner Bros

PRVNÍ DOJMY: Eastwood pořád umí, i když Americký sniper nepřekvapí

  • 50
Je předvídatelný, ale obsahuje méně patosu, než bývá zvykem, a režijní bravuru by mohl veteránovi Clintu Eastwoodovi závidět leckterý mladíček. Jeho Americký sniper, který jde do českých kin 5. března, rozhodně není k smíchu.

Rutinérsky se chová hlavně scénář: z přestřelky v Iráku skočí zpět do dětství, provede výchovou budoucího elitního odstřelovače od kariéry kovboje přes drsný výcvik, ožení ho a pošle zpět k výchozímu bodu. Poprvé musí zabít člověka.

Poté ještě mnohokrát, vypráví se vlastně kronika čtyř „turnusů“ na bojišti, prokládaná návraty k rodině. A docela působivě Bradley Cooper v hlavní roli, svalnatý snad i za ušima, předvádí stupňující se stihomam. Zvuk zahradní sekačky či dětské hračky stačí, aby byl i v míru ve střehu.

Samozřejmě nejvíce se  fanoušci těší na válečnou akci; má spád i napětí, třebaže film Smrt čeká všude dovedl pocit ohrožení vnutit nenápadněji a silněji. Navíc z odstřelovačské legendy roste tak trochu superman Cimrman: u všeho byl, do všeho mluvil, málem to vypadá, že přivede i bin Ládina.

Ale na obvyklou dávku vlasteneckého heroismu je Americký sniper vcelku uměřený a vkusný; hlavně prostému, ne však prostomyslnému chlapíkovi z texaského rodea člověk věří, že svět dělí jednoduše na ovce, vlky a ovčáky, kteří ovce chrání. A že mluví o arabských teroristech jako o divoších? Spíš by u vojáka zarazilo, kdyby hlásal multikulturní soužití.

Ani propaganda, ani zázrak: Eastwood prostě natočil solidní, řemeslně zdatný životopis. Amerika se sice pohádala o jeho politické vyznění, ale to nic nemění na faktu, že režisér se pořád umí za kamerou vyznamenat lépe než kdysi před ní.