Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

První dáma andělských nadějí Vytisková: Náš popík je docela underground

  19:30aktualizováno  19:30
Před rokem znal Kláru Vytiskovou málokdo. Za týden má však se svou kapelou Toxique šanci vyhrát čtyři hudební ceny Anděl a stát se i zpěvačkou loňského roku.

Klára Vytisková z kapely Toxique | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Klára Vytisková z kapely ToxiqueDětství trávila nyní třiadvacetiletá dcera kontrabasisty Vladimíra Vytisky na koncertech Nerezu a Zuzany Navarové, po hospodách s undergroundovými hudebníky na pražské Hanspaulce a na půdách mezi haraburdím.

Učarovala jí soulová produkce vydavatelství Motown a dnes je z ní nepřehlédnutelná frontmanka a autorka velké části písniček retropopové kapely Toxique. Ta se dala dohromady na Konzervatoři Jaroslava Ježka a svou debutovou deskou, která brzy vyjde i v belgické edici, se zapsala mezi největší domácí hudební objevy poslední doby.

Vše o Andělech

Nahlédněte do speciální přílohy.

Jak jste se dozvěděla nominace na letošní Anděly?
Byla jsem po dlouhé době u babičky a ona do mě cpala tuny koláčů. Přišla mi SMS: Gratuluju k nominacím. Vůbec jsem nevěděla, o co jde. Tak jsem hned volala. A nakonec jsem dostala od babičky hodně vynadáno, že když se konečně ukážu, mám pořád jenom u ucha telefon!

Jste nominována i jako zpěvačka roku, čekala jste to?
Vůbec. Já jsem to brala tak, že v téhle kategorii jsou jenom sólové zpěvačky, nenapadlo mě, že bych se tam mohla dostat, když jsem v kapele, která je navíc nová.

Váš úspěch je na debutanty rychlý. Co ho podle vás způsobilo?
Určitě pomohlo, že kluci jsou muzikanti a dobře hrají. Ale taky, že tohle není naše první kapela. Já jsem si kluby objela už dřív a ta zkušenost mi hodně dala. Protože s Toxique děláme pop, děláme ho se vším všudy, včetně pódiové výzdoby, kostýmů a show a mých keců, které někdy fungují a někdy jsou třeba úplně mimo.

Jak jste k tomu došli?
Za to můžu já, protože jsem kramář. Rodiče mají starý mlýn, kde je velká půda a na ní spousta věcí a já si s nimi už odmalička hrála. Na zahradě jsme měli třeba kamennou hlavu koně, která mě fascinovala. Dávala jsem mu do pusy trávu a říkala holkám, že do rána tam už určitě nebude, protože ten kůň v noci ožije a sežere ji. Samozřejmě jsem tu trávu v noci vyndala, a když holky ráno přišly, byly úplně paf, že je normálně živej! První koncert s Toxique jsme měli v Kravíně v Úněticích, kam jsem podobný krámy z domova natahala. A najednou mě to bavilo, že si během koncertu můžu sednout a hrát si s rekvizitami. Kdybych jen stála u mikrofonu, byla bych asi rozpačitá. Na začátku jsem si tím vlastně pomáhala. Dneska myslím, že stát jenom za mikrofonem by byl
krok zpátky.

O zpěvačce

Klára Vytisková

Zpěvačka kapely Toxique Klára Vytisková (23) pochází z muzikantské rodiny. Jejím otcem je kontrabasista Vladimír Vytiska, který mimo jiné působil v 80. a 90. letech ve skupině Nerez. Hudbě se Klára věnuje od dětství, krom zpěvu, který studovala na Vyšší odborné škole Jaroslava Ježka, hrála i na housle, saxofon a klavír. Její kapela Toxique vydala své první CD loni u vydavatelství RGM. Od akademie populární hudby za něj získala čtyři nominace včetně prestižního alba roku.

Na koncertech taky hodně převlékáte kostýmy.
Jedním z těch zásadních krámů byla bedna s oblečky na princezny, plná šatů, šperků, krásných sukní nebo hábitů z Alžírska. Ta mi učarovala. Teď za koncert vyměním kostým tak pětkrát. Prohrabávám sekáče a připadám si jako vetešník. Mám různé variace, protože třeba na festivalech je to dost náročné, na převlíkání není moc času.

Ani šatny některých českých klubů nejsou právě prostorné...
Zjistila jsem, že je to vážně fuška. Chtěla jsem to dělat jako nějaká popová hvězda typu Justina Timberlaka, ale ty na to mají pět lidí, co je v zákulisí převlékají! Já většinou skončím někde za paravánem, kde se rychle soukám z kostýmu do kostýmu. Už to mám ale vymyšlené i tak, že mám všechny převleky na sobě a jenom je během koncertu odkládám. Každá skladba má svoje téma a příběh, chci je tím ilustrovat.

Klára vytisková z kapely Toxique

Na českou kapelu je to netradiční přístup. Překvapilo vás něco z reakcí lidí?
Všeobecně mě překvapuje, že ten náš popík je tady vlastně pořád docela underground. A co se mě osobně týče, mám takový problém. Už třikrát se mi stalo, že za mnou někdo přišel, že si myslel, že jsem transvestita. Asi to dělají ty nalepovací řasy a spousta kostýmů. Jeden chlápek se mi dokonce snažil vysvětlit, že to je přeci sexy, když není jistý, jestli jsem chlap, nebo ženská. Tak jsem mu řekla, že to si teda opravdu nejsem jistá.

Klára Vytisková z kapely ToxiquePověstné jsou i vaše originální promluvy k publiku. Měla jste někdy pocit, že jste to už přehnala?
Měla. Je to vždycky čirá improvizace a občas něco plácnu. Já jsem na pódiu za hroznou blbku, ale mě to tak baví. Je to svým způsobem role, moje alter ego, které si užívá ty hadry, a že je to celý růžový. A jednou jsem takhle řekla, že objíždíme vesnice a děláme osvětu. Což vyznělo úplně jinak, než jsem zamýšlela, protože jsme zrovna hráli v Ostravě. Dali mi to pěkně sežrat, že přijela holka z Prahy. A to jsem v podstatě z vesnice! Ale já to beru tak, že pódium je pro mě svoboda, kde nemusím řešit konvence.

Váš otec hrál s Nerezem, což je úplně jiná hudba, než kterou děláte vy. Jaký k ní máte vztah?
Já jsem na tom vyrůstala. A dokonce mě teď Sázavský s Vřešťálem oslovili, že se chystají koncerty k nedožitým padesátinám Zuzany Navarové a jestli bych na nich nechtěla zpívat. Pro mě to byla ohromná pocta, nemohla jsem odmítnout. I když je to pro mě docela oříšek, protože mám úplně jiný výraz, víc tlačím na pilu. Navíc jsou to texty v češtině, což si hrozně ráda vyzkouším.

Podívejte se, jak se z pekelné výhně vyklubou sošky hudebních Andělů

Reportáž iDNES.cz

Znaly jste se odmala, ovlivnila vás Zuzana Navarová v něčem?
Myslím, že díky ní jsem měla od dětství jasno, že budu zpěvačka. Když jsem byla na základce, říkala jsem jí, že se chci hlásit na zpěv, a ona mi radila, ať to nedělám, ať se jdu radši učit třeba na bicí. Myslela jsem si, že se zbláznila, ale později mi došlo, jak to zřejmě myslela. U nás je totiž spousta učitelů, kteří neumějí zpěv učit. Často naopak zabíjejí jedinečnost a hlas je tak křehký nástroj, že je to nezvratné. Proto pak často lezou z našich konzervatoří holky jedna jako druhá, bez osobního charizmatu. Mám pocit, že tu některým zpěvačkám prostě chybí originalita.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Jaromír Honzák
Žánroví Andělé dolétli k Žambochům, cenu mají i Květy a Jaromír Honzák

Vítězi žánrových kategorií výročních cen Akademie populární hudby Anděl za loňský rok se stali Květy, Green Smatroll, Jaromír Honzák Quintet, BraAgas, Žamboši,...  celý článek

Režisér Filip Renč na udílení hudebních cen Anděl 2009
KOMENTÁŘ: Renč a Andělé? Příprava v duchu písně „sedm piv a jedna zelená“

Členství v Akademii populární hudby bylo poprvé v životě docela zábava. A to především díky režisérovi Filipu Renčovi, jedné ze známých tváří, jimiž porotu...  celý článek

Anděl 2010 - Charlie Straight
Nejúspěšnějšími v Andělích byli Charlie Straight. Získali tři ceny

Vyhlášení hudebních cen Anděl zahájila moderátorka Tereza Pergnerová výzvou k minutě ticha za polské oběti leteckého neštěstí. Teprve po ní odstartoval...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.