Formou průvodce se - za nepominutelné spoluúčasti fotografa Pavla Hrocha - zabývá stavbami pražského centra, vzniklými v první polovině 20. století, tedy v letech 1900-1950. V době, v jejíž podstatné části byla Praha jednou z výrazných laboratoří moderní architektury celé Evropy.
Lukeš postupně provází čtenáře po slavných, ale i poněkud přehlížených stavbách šesti historických čtvrtí pražského centra: Starého Města, Nového Města, Malé Strany, Hradčan, Josefova a Vyšehradu. V každém oddílu pak v chronologickém pořadí podle dat realizací představuje stručnou, ale hutnou formou stavby, typické pro jednotlivé architektonické styly.
Palác Koruna
Prahou v popisovaném období prošlo hned několik významných slohů a avantgardních "-ismů", které podle autora "vytvářejí onu jedinečnou směs, pro Prahu tak charakteristickou a v jiných městech nevídanou."
Na začátku století byla pro pražské novostavby typická secese (např. Obecní dům), která do Prahy dorazila z Vídně. Na ni navázala asketičtější moderna, zosobněná Janem Kotěrou (mj. Mozarteum).
Zcela unikátní český styl pak byl kubismus, představovaný Josefem Gočárem a dalšími. Jeho nejznámějším příkladem je dům U Černé Matky Boží na Ovocném trhu. Avantgardní směry funkcionalismu a konstruktivismu byly v Praze ovlivněny zahraničními vzory, zejména Švýcarem Le Corbusierem. V těchto stylech vznikly v Praze desítky staveb a právě v tomto období, tedy ve 20. a 30. letech, zaznamenala pražská moderní architektura největší rozkvět.
Finálním stylem, kterým se Lukeš zabývá, pak byl moderní klasicismus, ztělesněný například Jožem Plečnikem. Pak už následovala jen válka, krátké nadechnutí a totalitní zmar počínajícího socialistického realismu.
To všechno průvodce Praha moderní ukazuje přehledně a přitom zasvěceně. Hlavně těm, kteří aspoň občas zatouží zastavit se v každodenním shonu a zvednout oči.
