Janoušková při své tvorbě nejčastěji používala sádru, kterou kombinovala s dalšími předměty nebo materiály. Pracovala s polychromovanou sádrou, již někdy spojovala s železnými prvky. Tvarovým základem se pak stala figura, kterou často zjednodušovala až na samou hranici abstrakce.
Před polovinou šedesátých let si autorka začala všímat starých smaltovaných předmětů. Ty svařovala, stříhala plechy, zdrsňovala jejich povrch a pracovala s plamenem, aby mohla vzniknout díla s jemným humorem, plná optimismu a víry v budoucnost. Toto období výrazně kontrastuje s následujícím desetiletím, ve kterém se do tvorby Věry Janouškové promítl hluboký smutek z bezútěšnosti doby a poměrů.
K důležitým etapám autorčiny tvorby patří také koláže vypracované ze zbytků látek různých barev, kterým se sochařka již od čtyřicátých let s chutí věnovala pro jejich větší technickou dostupnost. Janoušková od počátku vystavovala s UB 12, jednou z našich nejvýraznějších skupin poválečného období. Samostatně se poprvé představila v Galerii na Karlově náměstí. Teprve po skončení komunistické éry se uskutečnila velká retrospektivní výstava v pražské Národní galerii.
Věra Janoušková se narodila v roce 1922 v Úbislavicích v Podkrkonoší. Vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a absolvovala roční stipendijní pobyt na Akademii výtvarných umění v Sofii. Podílela se na založení skupiny UB 12, v roce 1987 vstoupila do Nové skupiny. Od roku 1990 pracuje v obnoveném výtvarném odboru Umělecké besedy v Praze.
 Věra Janoušková - foto 1 |
 Věra Janoušková - foto 2 |
 Věra Janoušková - foto 3 |
