Lili Zografu - Prostituka

Lili Zografu - Prostituka - Řečtí plukovníci donutili krále Konstantina k abdikaci (Atény, 13. prosince 1967) | foto: Profimedia.cz

Prostitutka: Svědectví o kafkárně po řecku

Povídky řecké spisovatelky Lili Zografu se jmenují Prostitutka, ale nečekejte příběh kurtizány. Vyprávějí o prostituci národní i lidské a jdou pod kůži.

Když zemřela spisovatelka, dramatička a podle svých slov "vášnivá antifeministka" Lili Zografu (1922–1998), Vassilis Vassilikos, autor bestselleru Z, napsal: "Její průkopnické a nekonformní dílo nezůstane v literatuře opomenuto. Čtenářská obec ji milovala, oficiální kritika ignorovala, neboť všichni autoři, kteří nemají nouzi o čtenáře, bývají podezřelí."

Nutno dodat, že popularita této hrdé a nekompromisní krétské rodačky nebyla jediným důvodem, kvůli němuž ji literární kritika přehlížela. Závažnější byl její odmítavý postoj vůči diktatuře, která v Řecku vládla v letech 1967–1974, a vůči násilí, jež jako levicová aktivistka pocítila na vlastní kůži.

Dcera vydavatele novin a pozdějšího ministra tisku Andrease Zografose, "živená spíše než mlékem tiskařským inkoustem a hesly o demokracii", se už v raném mládí odmítala smířit s morálními konvencemi, jež panovaly na tehdejší patriarchální Krétě.


Úspěch

Kniha Prostitutka, sugestivní svědectví o životě za plukovnické diktatury, byla v autorčině vlasti vydaná již čtyřicetkrát.


Proto ji záhy opustila a začala si budovat novinářskou existenci v Athénách. Za války studovala filologii na pařížské Sorbonně, přidala se k protifašistickému hnutí, byla zatčena a uvržena do německého vězení. Tam se jí narodila dcera Rena (1943–2003), která proslula jako básnířka a psychoterapeutka.

Fakta a duch doby
Z pohledu dnešní kritiky je Zografu považována za zakladatelku moderní ženské prózy, v níž tematizovala strastiplný boj (řeckých) žen za jejich emancipaci. Ve své zemi dosud patří k nejčtenějším a nejvydávanějším spisovatelkám.

A to nejen díky bestselleru Láska měla den zpoždění z roku 1994, který se dočkal úspěšného televizního zpracování, ale i s přihlédnutím k jejímu kritickému přehodnocení života a díla spisovatele Nikose Kazantzakise v úspěšné monografii z roku 1959 N. Zazantzakis – tragická postava.

Deset let po smrti Lili Zografu se k českému čtenáři dostává poprvé zlomek její rozsáhlé tvorby. Kniha Prostitutka z roku 1994 byla v autorčině vlasti vydaná již čtyřicetkrát. Všichni, kteří za názvem očekávají srdceryvný příběh novodobé kurtizány, jsou na omylu.

Neboť tato kniha je sugestivním svědectvím o životě obyčejných lidí za vlády plukovnické junty v Řecku v letech 1967–1974. Jak autorka v předmluvě ke knize uvádí, její texty nejsou výplodem fantazie, ale v podstatě dokumentem: "Nepíšu povídky. Předkládám fakta a ducha doby, ve které žiji. Všechno, co popisuji, se přihodilo. Mně nebo někomu jinému."


O kom Zografu píše

Ústředními postavami povídek jsou až na jednu výjimku ženy, jež se ve společnosti ovládané výhradně muži stávají snadnou obětí fyzického či psychického násilí.


Zografu vypráví přímočaře, jasným, strohým, mnohdy až syrově zemitým jazykem, jemuž není cizí ironie. Téma prostituce je nutno chápat v širším smyslu. Spisovatelka tu totiž v jedenácti rozsahově nevelkých prózách rozvíjí otázku, do jaké míry je člověk
prodejný a ochotný vzdát se své osobní svobody, přesvědčení a morálních zásad.

Ústředními postavami povídek jsou až na jednu výjimku ženy, jež se ve společnosti ovládané výhradně muži stávají snadnou obětí fyzického či psychického násilí. Je však obdivuhodné, že si Zografu přes všechen hněv namířený proti zlovůli násilníků zachovává neochvějný smysl pro humor.

Charakteristickým příkladem je úvodní povídka Prostitutka, která dala název celému souboru. Autorka v ní barvitě líčí své zkušenosti s arogantním byrokratickým aparátem, připomínajícím úřednické labyrinty Franze Kafky. Ostatně osobnosti a dílu tohoto proslulého pražského rodáka se Zografu nemohla vyhnout – své úvahy soustředila ve studii Náš současný Kafka (1993).

Prostitutka volných mravů
Ale zpět k příběhu: Zografu, která je zapsaná na černé listině, žádá o pas. Úředníci jí ho zarytě odmítají vydat, neboť nemá potvrzení o tom, že je žurnalistka. Ani to však nemůže dostat, neboť jako perzekvovaná nesmí publikovat.

Když už je z této absurdní situace zoufalá, napadne ji, jak se tupým byrokratům otevřeně vysmát do očí: do příslušné kolonky formuláře uvede jako své povolání "prostitutka volných mravů".

S fyzickým násilím páchaným na ženách se setkáváme i v její další autobiografické povídce Život se stává nebezpečnějším, v němž je protagonistka v psychiatrické
léčebně vystavena svévoli ošetřovatelů. Podobně je tomu i v mrazivém příběhu Třetí samota, kdy se obětí loupežného přepadení stává dobrotivá důchodkyně.

Zcela odlišné polohy představují povídky z poslední části souboru, v nichž spisovatelka popisuje zoufalé pokusy naivních vesničanek zachránit za každou cenu existenci svých rodin (Má Gilda či Žena). Výjimku představuje próza Stařec a další stařec a další stařec s tematikou stáří i pochybného přátelství – hrdiny jsou tentokrát zcela nečekaně dva muži.

Při četbě Prostitutky nelze přehlédnout nadčasovost i obecnou platnost textů. Když autorka vykresluje stísněnou atmosféru nesvobody, strachu, šikany a špiclování, nelze si nevzpomenout na děsivé politické poměry Československa 50. let minulého století. I touto historickou zkušeností, navzdory všem dalším odlišnostem, jsou nám texty Lili
Zografu blízké.

LILI ZOGRAFU - Prostitutka
Přeložila a doslov napsala Rita Kindlerová. Dybbuk, 128 stran, doporučená cena 199 korun.
Hodnocení MF DNES: 100 %