Proslulý Hilliard Ensemble, britské pěvecké kvarteto specializující se převážně na interpretaci středověké a renesanční hudby, budou mít diváci Pražského jara možnost spatřit v trochu odlišné poloze. Kultivovaný vokální projev kombinovaný s mimořádnou emocionální naléhavostí se německému skladateli Heineru Goebbelsovi stal inspirací pro zkomponování díla I went to the house but did not enter.
Sám autor o něm hovoří jako o "scénickém koncertu o třech živých obrazech". Každý z nich staví na textu jednoho autora 20. stol. Ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné, texty sdílí společné téma. Každý z nich totiž propůjčuje roztříštěnému a anonymnímu "já" spleť hlasů, což divákovi znesnadňuje jednoznačně uchopit jednotlivé postavy.
Ačkoliv předlohy přinášejí záplavu příběhů, autor je staví do pozice jakési spleti, jež má vyslovit nedůvěru vůči lineární formě vyprávění. Teprve diváci celku mají šanci uchopit skutečný význam oné kompilace textů.
Britské pěvecké kvarteto The Hilliard Ensemble vzniklo už v první polovině 70. let a název přijalo podle alžbětinského malíře Nicholase Hilliarda. V současné době funguje v obsazení, které se ustálilo v roce 1998, tedy David James (kontratenor), Rogers Dovez-Crump (tenor), Steven Harrold (tenor) a Gordon Jones (baryton).
Kromě středověké a renesanční hudby se The Hilliard Ensemble zabývá i interpretací soudobé hudby, skladeb například Arvo Pärta, Johna Cage nebo Heinera Goebbelse. První desetiletí své existence vydával soubor svá alba u velkého vydavatelství EMI, od roku 1986 patří The Hilliard Ensemble k základním oporám mnichovského labelu ECM.
Vydal zde půldruhé desítky alb širokého stylového spektra včetně několika alb s norským saxofonistou Janem Garbarkem, se kterým byl soubor v Praze k vidění zatím naposledy, vloni v rámci festivalu Struny podzimu.
Vstupenky na I went to the house but did not enter lze pořídit v devíti cenových relacích od 50 do 900 korun. První představení se koná ve čtvrtek, druhé v pátek, obě v Národním divadle.