Ute Lemper

Ute Lemper | foto: Struny podzimu

Proslulá Ute Lemper svým písním věří

Recitálem, který shrnul celou její dosavadní kariéru, zahájila proslulá šansoniérka Ute Lemper festival Struny podzimu.

Po loňských dvou koncertech v pražském Obecním domě a repertoáru poskládaném z písní Kurta Weilla se německá zpěvačka představila v Národním divadle s pestrou směsicí písní.

Převážnou část své kariéry jste zpívala převzatý repertoár, zejména od Kurta Weilla. V posledních letech pro vás skládají písně rockoví šansoniéři jako Tom Waits, Nick Cave či Elvis Costello. Co vás přivedlo ke spolupráci se současnými písničkáři?
Byl to celkem přirozený krok od historického repertoáru k současnému šansonu. A kdo jiný by mi měl psát písničky než skladatelé, kteří jsou ovlivněni tvorbou Kurta Weilla a svým způsobem se považují za jeho pokračovatele? Příkladně Tom Waits je veliký milovník německých kabaretních písní, jeho texty jsou plné podsvětí a záporných hrdinů, bytostí na hraně společnosti i zákona. A s dalšími šansoniéry je to podobné. Proto jsme si tak rychle porozuměli. Ale mnohem důležitější pro mne bylo, že mě tahle spolupráce inspirovala k psaní vlastních písní. Několik se jich objevilo na mé desce But One Day..., mé příští album již bude celé autorské. Už je skoro hotové a vyjde na jaře roku 2007.

Kde se ve vás tak najednou vzala touha začít sama skládat?
Zkrátka jsem si řekla, že začalo nové tisíciletí a hudba, kterou jsem dosud zpívala, patří do století minulého. Nelze žít jenom v minulosti... A protože jsem zároveň měla strašnou spoustu nápadů, tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas natočit autorskou desku.

Jste připravena na to, že všichni budou vaši vlastní hudbu srovnávat s písněmi Kurta Weilla, Nicka Cavea či Toma Waitse? 
Nemá smysl mé písně srovnávat s Weillovou hudbou, protože on tvořil v první polovině dvacátého století, zatímco já dneska. Mé skladby jsou mnohem modernější, plné krásných, uměleckých aranží s nádechem jazzu a vážné hudby, kdežto Weill psal divadelní písně. Ale připouštím, že srovnání s tvorbou zmiňovaných současných skladatelů se asi nevyhnu. Ale to bych pak nemohla dělat nic! Vždyť ve svých začátcích jsem se taky nevyhnula srovnání s jinými interpretkami Weillových písní.

Zdá se, že svým písním opravdu věříte...
Ano, věřím. Vyzkoušela jsem si v životě spoustu hudebních stylů – zpívala jsem v muzikálech, prožívala na scéně šansonové a divadelní písně, prošla jsem si rockovým písničkářstvím i jazzem, ovlivnily mě lidové písně z celého světa; to všechno ve mně něco zanechalo. A teď to vykrystalizovalo v mé vlastní skladby, které jsou velice poetické, křehké a osobní. Lidem se mohou nelíbit, ale já vím jedno: nikdo jiný by takovéhle skladby napsat nedokázal!