Martin Maxa | foto: Universal

Prošlapané zákulisí drsňáka Martina Maxy

  • 7
Martin Maxa se na své čtvrté desce "Zákulisí" opět představuje jako rozervaný romantik a drsňák s poetickou duší. Dá se mu to věřit? Bohužel ano.

Ukázky z CD najdete v audiogalerii.

Klasický obrázek Martina Maxy coby drsňáka s romantickou duší podtrhuje zasněné melancholické aranžmá, které čas od času napodobí atmosféru country a folkové zasněnosti. Ta se táhne jak texty, tak srdceryvnými melodiemi. Rozmáchlý a přitom civilní styl alá protřelý kovboj Maxovi sedí, dobře se mu do něj posazuje hlas a evidentně pasuje k jeho naturelu.

Aktuální snímky Martina Maxy najdete ve fotogalerii.

Melodie a pop-rockové aranže se pevně drží mnohokrát vychozených cestiček a nikdy neuhnou kamkoli, kde je výsledek ohrožen. A výsledkem má být nekonfliktní pop, který nejde do konfrontací a přitom se nedokáže zbavit uměleckých ambic.

Maxovi nejde nevěřit, že to všechno myslí dobře a vážně, což tuhle desku posouvá od striktního byznysu někam k ryzímu sebevyjádření. Problém je v tom, že z toho sebevyjádření nedostatkem originální kreativity je zase jen zaměnitelný produkt, který lze jen prodávat, hůře se už hodnotí jeho umělecké kvality.

Buďto to Maxovi uvěříte a váš vkus se nebude bránit - pak je ruka v rukávu. A nebo mu to uvěříte a váš vkus bude bít na poplach třeba před texty, které se toporně snaží být co nejzávažnější a nejhloubavější, ale nedopátrají se nikdy dál, než k obecně známým klišé vystavěným z velkých slov. Chlapácký patos, tisíckrát
vyřčené pravdy, které namísto meditativního rozjímání vyvolávají nechtěný smích.  

Můžeme Maxovi fandit pro jeho zápal, se kterým se pouští do realizace svých hudebních a textových vizí, ale naivita a kouzlo nechtěného veškeré sympatie přehluší. Nemohu ale mluvit za tisíce žen a dívek, které touží právě po tomhle. Pro ty je Maxovo zákulisí učiněným rájem.

MARTIN MAXA - Zákulisí
Universal
Hodnocení iDNES: