Výtvarník Aleš Najbrt a režisér Ivan Zachariáš hlásají: "Konec nabubřelosti a umělé estetiky, po atraktivních slečnách přichází typický ztracenec." Na festivalu tak vyvrcholí hra s tajemstvím, kterou odstartovaly záhadné plakáty s melancholickým pánem v ucouraném plášti. Kdo to je, ptali se lidé - nějaký ukrajinský dělník, bezdomovec? A teprve se znělkou budou zjišťovat - To je přece promítač Eddie.
Postavičku z promítací kabiny představuje britský herec Edward Marsan, hrdina snímku Gangster číslo 1. V ušmudlané projekční místnosti, kam ze sálu doléhají zvuky rozličných filmů, od střelby po milostné vzdychání, zažije osm situací jak z němých grotesek. Ediie si rozpéká housky. Eddie si notuje "Rozvíjej se, poupátko". Eddie je zaskočen hromadou vyhřezlého filmového pásu. Eddie je zasažen vycpanou kočkou. Eddie usíná při filmové erotice. Eddie zapomene na cigaretu. Eddie pojídá párky s uvaděčkou. Eddie vystřihuje z filmů okénka s nahotinkami.
"Rekvizity, které Eddie používá, vstoupí v grafických symbolech na pozvánky, programy, zkrátka spoluvytvářejí návaznost a logiku výtvarného celku," vysvětluje Najbrt. A Zachariáš doufá, že si diváci Eddieho postupně zamilují a budou se těšit se na jeho nové příhody: "Ideální by bylo, kdyby se navzájem vyptávali - Už jsi viděl tu znělku s kočkou? A co říkáš té s párky?"
Výtvarné návrhy Aleše Najbrta patří k tradicím festivalu, na loňské znělce se podílel s bratry Cabanovými. Režisér Ivan Zachariáš působí zejména v Londýně a patří k mezinárodní špičce reklamní tvorby - což je zářivý, dokonalý, zcela jiný svět než oprýskaná promítací kabina se stařičkými "mašinami" a umolousaným Eddiem. "Ono se to zdá, ale není to pravda," oponuje Zachariáš. "I styl reklamy se mění. Nablýskané, estetizované věci, co mě už nebaví, zase ustupují, žádá se syrovost, obyčejný život a hlavně nápad."
 Jiří Bartoška před festivalovým plakátem |
