Žbirka je po mamince Angličan, po tatínkovi Slovák a jeho manželka Kateřina je Češka. Se svou rodinou žije v Praze. Říká, že Slovensko pro něho vůbec není vzdálenou zemí: „Sednu do auta a za pár hodin jsem v Bratislavě.“ Žbirka je spíše Evropan se zvláštním vztahem k Beatles, jak je už notoricky známo, a to mu umožňuje sledovat spoustu věcí s nadhledem.
Když se jej zeptáte, jak zvládal svoji kariéru, říká, že udělal řadu nerozumných kroků, které mu nakonec prospěly. „V roce 1976 jsem opustil výhodné místo v kapele, která jezdila hrát do Švýcarska, a vstoupil jsem do neprosperující kapely Modus. Šéf skupiny Ján Lehotský mi řekl, že v Košicích objevil zpěvačku Mariku Gombitovou. Měl už připravenou spoustu skladeb. Rychle jsme se domluvili. Nikdo nevěřil tomu, že na Slovensku může existovat kapela, která uspěje s vlastní tvorbou. Za rok jsme vyhráli Bratislavskou lyru s písničkou Úsmev,“ vzpomíná zpěvák, který svoji nejdůležitější desku nazval Nemoderný chalan.
To už měl za sebou další „nerozumný“ krok: opustil zavedený Modus a vydal se na sólovou dráhu se skupinou Limit. „Když člověk chce něco udělat, tak věci, které se potom ukážou být dobré, se v daném okamžiku zdají největšími hloupostmi,“ shrnuje své zkušenosti Žbirka.
Díky celoživotnímu zájmu o populární hudbu by byl skvělým novinářem. Stále sleduje hitparády, britský a americký hudební tisk, zajímá se o novinky, rozšiřuje svoji sbírku desek. Uplatnil se jako moderátor někdejšího klipového pořadu Rhytmick.
Zpěvák Miroslav Žbirka měl našlápnuto i do světa. V roce 1982 vyhrál na festivalu ve Villachu a v Německu natočil pro firmu RCA dvě alba. Jenže musel žádat úřady o povolení pokaždé, když potřeboval vycestovat za prací na Západ. „Když mi manažer volal: Mohl bys být ve čtyři v německé televizi?, těžko jsem mu vysvětloval, že tak rychle to nejde. Zpoza železné opony to bylo příliš komplikované. I dnes, kdy jsou hranice otevřené, je pro někoho z Prahy těžké udělat kariéru v Německu,“ míní Žbirka, který má stále výraz nenápadného gentlemana. Extravagantní oblečení mu nesedí. „Beatles měli zpočátku oblečky. To bylo vymyšlené. Pak se objevili Rolling Stones, Kinks a další, kteří byli v civilu, jako kdyby přišli na pódium rovnou ze zkoušky. To mě oslovilo. V civilním oblečení máte záruku, že vás nic jiného nebude odrazovat od muziky,“ tvrdí Žbirka.
I jeho poslední deska Modrý album je civilní, písničková, natočená s mladými muzikanty a bez zbytečných efektů. Dvacet tisíc lidí, kteří si ji koupili, dalo Žbirkovi velké povzbuzení a chuť vyjet po mnoha letech na turné. „Už jsem si myslel, že v Lucerně nikdy nevystoupím. Díky vám jsem tady,“ říkal ve středu ve vyprodaném sálu zpěvák, který si v mládí nedokázal představit padesátileté „Stouny“.
„Najednou je vidím na pódiu, natočí novou písničku a stále mi mají co říct. Oni jsou jedno z největších překvapení, kterých jsem se dožil. Když John Lennon dostal v roce 1963 otázku, jak dlouho vydrží Beatles, odpověděl: Víte, člověk si může zafandit a myslet si, že vydržíme deset let, ale ve skutečnosti budu rád, když vydržíme následující tři měsíce. Vidíte, ani on to přesně nevěděl,“ říká Žbirka. On sám už ví, a má to potvrzené spoustou evergreenů i vydařených novinek, že firma Žbirka trvá nadále.
 Miro Žbirka na on-line rozhovoru v iDNES. |
 Miro Žbirka na on-line rozhovoru v iDNES. |
 Miro Žbirka na on-line rozhovoru v iDNES. |
 Miro Žbirka na on-line rozhovoru v iDNES. |
 Miroslav Žbirka |
 Miro Žbirka - obal CD Modrý album. |
 Miroslav Žbirka během on-line rozhovoru (22. října 2001). |
 Miroslav Žbirka během on-line rozhovoru (22. října 2001). |
 Miroslav Žbirka během on-line rozhovoru(22. října 2001). |
