Největším magnetem pro netrpělivě posedávající publikum, byl přirozeně samotný zpěvák, který je i autorem většiny skladeb na své nové desce s identickým názvem kapely. Bárta však neopomenul hostům "natřískaného Parníku náležitě sdělit, že bez jeho kvalitních spoluhráčů, by jeho tolik oceňovaný projekt nikdy nezazářil.
V samostatným sólech se tak představili například klávesista Filip Jelínek, který publikum překvapil hrou na trombón či rytmikou na bubínky. Baskytarista Robert Balzar zase upoutal hrou na kontrabas. V pozadí však nezůstali ani bubeník Jiří Slavíček a klavírista Stanislav Mácha.
Atmosféricky procítěná hudba s Bártovým typicky osobitě zabarveným hlasovým projevem do komorních prostor Parníku příhodně zapadla. Zvláště sólové výšky působící v doslova vypjatém podání jako perly večera si mnohokráte vysloužily samostatnou odezvu.
Vedle jazzově barové nálad však hráči připomenuli i drsnější a svižnější období z Bártova působení v Alici, Sexy Dancers nebo J. A. R.
Hodinu a půl trvající koncert s oddechovou přestávkou kromě skladeb obsažených na desce přinesl i dost prostoru pro Bártovy oblíbené improvizace. "Tahle muzika má tu možnost, že se nemusíme držet naprogramovaných a naučených věcí," říká zpěvák, který mohl být s ohlasem dobře naladěného publika na výsost spokojen.
Přestože se zdálo, že nadšené dlouhovlásky v prvních řadách či vzálenější fanynky středních let své příznivce již po desáté hodině večer nespatří, kapela přeci jen neodolala před neutuchajícím potleskem, aby se na komorní pódium ještě jednou nevrátila.
Jako bonbónek si tak na závěr vystoupení šestice muzikantů stylově dopřála Brownův hit I Feel Good.
V samostatným sólech se tak představili například klávesista Filip Jelínek, který publikum překvapil hrou na trombón či rytmikou na bubínky. Baskytarista Robert Balzar zase upoutal hrou na kontrabas. V pozadí však nezůstali ani bubeník Jiří Slavíček a klavírista Stanislav Mácha.
Atmosféricky procítěná hudba s Bártovým typicky osobitě zabarveným hlasovým projevem do komorních prostor Parníku příhodně zapadla. Zvláště sólové výšky působící v doslova vypjatém podání jako perly večera si mnohokráte vysloužily samostatnou odezvu.
Vedle jazzově barové nálad však hráči připomenuli i drsnější a svižnější období z Bártova působení v Alici, Sexy Dancers nebo J. A. R.
Hodinu a půl trvající koncert s oddechovou přestávkou kromě skladeb obsažených na desce přinesl i dost prostoru pro Bártovy oblíbené improvizace. "Tahle muzika má tu možnost, že se nemusíme držet naprogramovaných a naučených věcí," říká zpěvák, který mohl být s ohlasem dobře naladěného publika na výsost spokojen.
Přestože se zdálo, že nadšené dlouhovlásky v prvních řadách či vzálenější fanynky středních let své příznivce již po desáté hodině večer nespatří, kapela přeci jen neodolala před neutuchajícím potleskem, aby se na komorní pódium ještě jednou nevrátila.
Jako bonbónek si tak na závěr vystoupení šestice muzikantů stylově dopřála Brownův hit I Feel Good.
 |
