Divoké mušle - 28. 7. v Klubu kultury, 10.45 hodin
Divoké mušle (Wilde Mossels), Niz 2000, 115´
Scénář: Erik de Bruyn, Paul Ruven, Otakar Votoček / Režie: ERIK DE BRUYN / Kamera: Joost van Gelder / Hrají: Freek Brom, Fedja van Hunt, Melek Karrasu, Will van Kralingen, Frank Lammers, Angelique de Bruijne.
Film zobrazuje život tří kamarádů na ostrově v oblasti Zeelandu u jihozápadního pobřeží Holandska. Její obyvatelé se mnohým odlišují – například i vlastním jazykem, který je natolik nesrozumitelný, že film je v zemi svého původu promítán s holandskými titulky.
Leen – divoký, drsný, neklidný, ale citlivý mladík, pracuje v doku u svého otčíma. Je nespokojený se svým jednotvárným zaměstnáním a sní o lepší existenci. Není ale schopen odloučit se od svých kamarádů, ani od ostrova, který má rád. Jeho přátelé Daan a Jacob jsou lépe připraveni čelit každodenní realitě. Daan je osobnost, vyrovnaný, spokojený se svou prací na rybářské lodi. Volný čas tráví v místním klubu motorkářské party. Hraje na bubny v hard-rockové kapele a experimentuje s halucinogenními sušenými mušlemi. Jacob je nejmladší, ale i nejodpovědnější z celé trojice. Motorkáři ho přijímají dost zdráhavě a v podstatě jen proto, že je výborný kytarista a autor skladeb pro jejich kapelu. Jeho snem a jedinou ambicí je hudba. Věří, že mu otevře cestu do nového života. Potřebuje ale peníze, aby mohl s kapelou nahrát a vydat CD.
Lužinova obrana - 30. 7. v Klubu kultury, 10.45 hodin
Lužinova obrana (The Luzhin Defence), GB-Fr-It 2000, 108'
Námět: Vladimir Nabokov / Scénář: Peter Berry / Režie: MARLEEN GORRISOVÁ / Kamera: Bernard Lutic / Hudba: Alexandre Desplat / Hrají: John Turturro, Emily Watsonová, Geraldine Jamesová, Stuart Wilson, Christopher Thompson, Peter Blythe.
Film zasazený do 20. let, vypráví o nemluvném šachovém velmistru, jenž přijíždí do letoviska u švýcarského jezera, aby tam sehrál svůj životní zápas. Ale nečekaně tam potká svou dávnou lásku. Postupně se odkrývá hrdinova minulost, dětství poznamenané rozpadajícím se vztahem rodičů - veškerý svět kolem něho se tak začal koncentrovat do šachové hry, ve skutečné realitě se pohybovat neumí, nerozumí a děsí se jí. Neodvratitelný střet obou světů nutně vede k osudovým důsledkům, vyprávění zachycuje, kam až vede láska i posedlost šachovými kombinacemi.
Žádné vlaky, žádné plány - 30. 7. v Klubu kultury, 14.30 hodin
Žádné vlaky, žádné plány (No Trains No Planes), Niz 1999, 90´
Scénář: Hans Heesen, Jos Stelling / Režie: JOS STELLING / Kamera: Goert Giltaij / Hudba: Nicola Piovani / Hrají: Dirk van Dijck, Kees Prins, Peer Mascini, Henri Garcin.
Jednoduše vyprávěný, ale působivý snímek se odehrává v jedné úplně obyčejné kavárně a zaměřuje se na osudy lidí s ní nějakým způsobem spojených, hostů i personálu. Některé postavy jsou do popředí vysunuty výrazněji, ale i ony nakonec tvoří jen součást zamýšlené mozaiky. Prolínající se minipříběhy spojují drobné radosti i radosti, právě tady se odrážejí mnohé bolesti současnosti - cynismus, sobectví, nedostatek svědomí i soucitu. Ale režisér se nevyžívá v pesimismu a beznaději, hledá jiskřičku naděje už ve zdánlivě všedním zájmu o dění kolem sebe, v tom, že člověk nezůstává lhostejný k tomu, co jej obklopuje.
Iluzionista - 30. 7. v Klubu kultury, 21.45 hodin
Iluzionista (De Illusionist), Niz 1983, 82'
Námět: Freek de Jonge / Scénář: Freek de Jonge, Jos Stelling / Režie: JOS STELLING / Kamera: Theo van de Sande / Hudba: Willem Breuker / Hrají: Freek de Jonge, Jim van der Woude, Gerard Thoolen, Catrien Wolthuizenová, Carel Lapere, Craig Eubanks.
Snímek těží z nezvyklého prostředí mentálně zaostalé rodiny, která obsluhuje větrný mlýn na břehu jednoho z nesčetných vodních kanálů. Oba titulní hrdinové, bratři, jsou sice retardovaní, ale mají své tužby a sny jako ostatní lidé. Jeden z bratrů přezdívaný Iluzionista, jemuž zbylo více smyslu pro realitu, si představuje, jak se stane kouzelníkem. Celé vyprávění se odehrává prakticky beze slov, jako alegorie na rozostřeném pomezí mezi snem a skutečností, provázeno množstvím různě tragikomických, bizarních situací. Autoři si kladou otázku, do jaké míry se prolíná bláznovství a tak zvaná normalita, kde mají svou styčnou plochu, neboť každý člověk v sobě nosí obě polohy. Záleží jen na tom, jak jsou "nastavené", jak jsou používány.
