Gustav Mahler: Flora, původní verze 2. věty 1. symfonie “Titan”
Z chlapcova kouzelného rohu - výběr písní
Marná námaha (Verlorne Müh´) / Wasted Effort
Kdo p?išel na tu písničku? (Wer hat dies Liedlein erdacht?) /
Who made up this littel song?
Pozemský ţivot (Das irdische Leben) / Earthy Life
Rýnská legendička (Rheinlegendchen) / Little Rhine Legend
Tam kde krásně vytrubují (Wo die schönen Trompeten blasen) /
Where the Splendid Trumpets are Sounding
Přestávka
Co mně vyprávěly divoké květiny, původní verze 2. věty 3. symfonie
Smuteční slavnost, původní verze 1. věty 2. symfonie
Prasvětlo, 4. věta 2. symfonie „Vzkříšení“
|
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK |
Je známo, ţe Gustav Mahler (1860 - 1911) stále měnil, dopl?oval a vylepšoval své symfonické partitury, a to i po prvním provedení a dokonce i po vydání symfonie tiskem. Jedna taková závaţná úprava postihla i 1. symfonii, kdyţ z ní autor v roce 1896 jiţ po premié?e v Budapešti 1889 a po dvou dalších provedeních (Hamburk 1893 a Výmar 1894) vy?adil původní druhou větu nazvanou Blumine - hudba o květinách. Rukopis díla potom zmizel a objevil se nečekaně aţ v roce 1959 v aukční síni Sotheby´s a symfonie tedy mohla tedy být provedena na festivalu v Aldenburghu v roce 1967 poprvé opět v původní, pětivěté podobě. Dnes se tato půvabná, čistě mahlerovská hudba hraje spíše samostatně jako ukázka rané tvorby velkého mistra.
Lidová slovesnost byla jedním z nejdůleţitějších zdrojů, z nichţ se napájela Mahlerova umělecká imaginace. Celý nový svět se mu otev?el právě v době kompozice první symfonie, kdyţ se seznámil se sbírkou lidové poezie (a jejích zda?ilých napodobenin), kterou v letech 1805 - 1808 vydali Achim von Arnim a Clemens Brentano pod názvem Chlapcův kouzelný roh. Ze stovky básní si vybral čtrnáct, které mu byly bytostně blízké a vytvo?il z nich cyklus, jemuţ ponechal původní název. Kompozice písní probíhaly současně s prací na 2. a 3. symfonii, a tak některé z nich p?ešly i do jejich hudby a to buď v celku, jako píse? Urlicht (Prasvětlo), z níž se stala čtvrtá část 2. symfonie, nebo píse? Svatý Antonín káže rybám, jejíž hudba se objeví ve 3. symfonii.
Dnešní koncert tedy chce p?ipomenout zdroje, z nichţ vyrůstaly první t?i Mahlerovy symfonie. Druhou větu ze symfonie č. 3, kterou také uslyšíme, dovolil Mahler pod názvem „Co mně vyprávěly květiny“ provozovat ještě d?íve, neţ měl celou skladbu hotovou. Dával ji Artur Nikisch v listopadu 1896 v Berlíně a o měsíc později Felix Weingartner v Hamburku. Zazní také původní verze úvodní části 2. symfonie, kterou skladatel pojmenoval, jak píše v dopise Maxi Marschalkovi v b?eznu 1896, „Smuteční slavnost“. Dodal, ţe je zde ke hrobu nesen Titán - hrdina jeho první symfonie, jehoţ ţivot je v nové symfonii zachycen „z vyššího hlediska, jako v čistém zrcadle“. Současně je nastolena velká existenciální otázka, kterou poloţili p?ed ním jiţ Beethoven v jednom ze svých posledních smyčcových kvartetů a Ferenc Liszt v symfonické básni Preludia: „Proč ţiješ? Proč trpíš?“. Mahler na ni hledal odpověď ve všech svých symfoniích aţ do své smrti.
Monica Groop
Finská mezzosopranistka se věnuje stejnou měrou účinkování na světových operních scénách, písňovým recitálům i baroknímu zpěvu s předními na dobové nástroje soubory. V posledních sezónách vystoupila s English Consort pod taktovkou Trevora Pinnocka, představila se v roli Cherubina v Mozartově Figarově svatbě v mnichovské Státní opeře, Octaviana ve Straussově Růžovém kavalírovi v Královské opeře a v Covent Garden, Carmen ve Stockholmské opeře, Dorabelly v Cosi fan tutte ve Finské národní opeře a tamtéž jako Marguerite v Berliozově Faustově prokletí.
Mezi její úspěchy patří spolupráce s Bostonskými symfoniky a S. Ozawou na festivalu v Tangelwoodu v roce 1999, role Varvary v Janáčkově Kátě Kabanové v Covent Garden roku 1994 a role Mélissandy v Debussyho opeře Pelléas a Mélissanda s Losangeleskou filharmonií pod vedením Esy-Pekky Salonena v roce 1995.
Monica Groop spolupracovala s významnými orchestry jako jsou Chicagští symfonikové, Londýnská filharmonie, BBC Symphony, lipský Gewandhaus, Accademia di Santa Cecilia Římě a s předními dirigenty, mezi něž patří Georg Solti, Carlo Maria Giulini, Bernard Haitink, Zubin Mehta, Christoph Eschenbach, Jesus Lopez Cobos, Paavo Berglund či Neeme Järvi.
Rozhovor s Monicou Groop
Jste velmi všestrannou uměleckou osobností. Vaše zájmy sahají od staré hudby, přes Mozarta, Debussyho a Strausse k Janáčkovi. Jste vždy schopna a připravena přizpůsobit svůj hlas různým stylům?
Snažím se přizpůsobit svůj styl hudbě, kterou posluchačům tlumočím. Bach vyžaduje jiný styl než R. Strauss. Jeho hudba je instrumentálnější, požadující přesnost v rytmu i intonaci, přičemž kupodivu klade stejné nároky na jistý pohyb hlasu, jak říkají jazzmani “swing”. Mozart a Handel rovněž pracují s lidským hlasem jako s nástrojem, ale jinak. Do jejich děl můžete vložit více balcantové linky. Debussy a Jnáček mají něco společného, neboť oba dva sledují ve své vokální hudbě rytmus jazyka. To představuje velkou výzvu a spousty práce pro pěvce, pro než nejsou čeština či francouzština rodným jazykem. Strauss nepsal árie, nýbrž dialogy a monology, jejichž texty si říkají o jasnou výslovnost, jinak děj jeho oper nedává posluchači smysl. Recitálový repertoár si naopak žádá ještě vyšší citlivost k obsahu textů, neboť pouhý přednes hudby by mohl být pro návštěvníky nudný. Vím, že si neustále kladu otázku, která je velmi stará “prima la musica e poi la parola” nebo naopak … ? Myslím, že pěvec musí nalézt správnou rovnováhu, neboť hudba slouží k vyjádření významu slov a pocitů.
Pomáhá vám finská národní hudba porozumět jiným hudebním jazykům, například Janáčkovi?
Finská a česká hudba se vyznačují velkou příbuzností. Oba národy prošly krutými chvílemi, obě země oplývají národním cítěním, které pramení nejenom z krásy přírody, ale i z historie lidu a jeho hudby. Mám na mysli především dva geniální syny obou národů – Sibelia a Dvořáka.
Kupodivu pro finsky a švédsky mluvící pěvce není čeština příliš těžká svou výslovností ! Mám moc ráda jazyky a postavě Varvary z Janáčkovy Káti Kabanové na scéně londýnské Covent Garden jsem se hluboce věnovala. Má snaha mně přinesla velký úspěch. Dávám přednost tomu zpívat všechny skladby v originálním jazyce. Proto se snažím před každou rolí naučit se alespoň základy příslušné řeči. Tak tomu bylo i s češtinou.
Spolupracovala jste s mnohými světovými orchestry a dirigenty. Jak tato zkušenost pomáhá vaší umělecké kariéře?
Každá nová zkušenost je užitečná ! Měla jsem to štěstí, že jsem se potkala s mnohými talentovanými dirigenty, režiséry a kolegy, od nichž jsem se mnohé naučila. V našem zaměstnání se studia nikdy nezbavíte. Čím více se naučíme, tím méně toho známe. Mé první setkání s hudbou zprostředkovala moje matka, která je sbormistryní a varhanicí. V jejím sboru jsem již v raném věku poprvé zpívala od Palestriny až po soudobou hudbu. Máma kladla velký důraz na živé hudební frázování. Možná i tato zkušenost byla jednou z nejvýznamnějších pro mou nadcházející profesionální dráhu.
