Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Prodaná nevěsta se zaprodala průměru

  11:36aktualizováno  11:36
Představa, že Prodaná nevěsta se musí odehrávat na venkovské návsi o pouti, je obsesí českého diváka. Rozhodující je síla a soudržnost obrazů, které příběh vyprávějí. Nová inscenace "Prodanky", která měla premiéru v Národním divadle, troskotá právě na nedostatku myšlenkové i řemeslné preciznosti.

Snad to mohl být úsměvný, neskutečný sen o české vesnici a dávno prošlých národních ideálech.

Režisér Jiří Nekvasil však nedokázal naznačenou myšlenku rozvinout do logického celku. Holá projasněná scéna Daniela Dvořáka není vůbec rozehraná.

Inscenace, jejíž kostýmy jako by pocházely z různých produkcí, připomíná mátožný sled prostinkých klipů, při nichž se statisté či tanečníci - někteří představují sokoly - snaží ilustrovat děj.

Probleskující svěžesti, jako třeba pantomima znázorňující domácí zvířectvo, nejsou vypointovány a zůstávají osamělými výkřiky.

Sólisté sami vlastně nic nehrají, jen občas si lehnou na zem nebo vylezou na úzký dřevěný podest. Scénka komediantů, kterou režíroval Michal Dočekal, se pokusila o tvrdší humor: Esmeralda je šantánová děva, medvěd "ukousne" indiánovi ruku a principál se toporně pokouší komunikovat s diváky.

Vlastní číslo komediantů obstarávají kankánové tanečnice a pobíhající indiáni. Když při premiéře principál navíc názorně rozvinul americkou vlajku, část publika začala protestovat voláním a bučením. Při druhé premiéře byl místo hvězd a pruhů použit neutrální šedý prapor.

Škoda, že naše publikum se zatím nenaučilo nahlas glosovat i špatné pěvecké výkony. Třeba by také dosáhlo ústupků. Tomáš Černý totiž nemá pro Jeníka techniku, produkuje matně znějící, vytlačované tóny. Překvapivě zklamal i Luděk Vele, který byl jako Kecal na štíru s intonací i rytmem. Maria Haan sice Mařenku podala slušně, ale přece jen dost ostře.

Druhá premiéra nedopadla lépe. I když Jiří Sulženko by nebyl špatný Kecal, jen kdyby mu zněly hloubky. Hra orchestru byla solidní, i když ne pečlivě vypracovaná. Souhra s jevištěm nezřídka vázla.

Národní divadlo zkrátka musí špičkové sólisty dovézt z ciziny, kde nejeden zpěvák zvládá i českou výslovnost. Pouze tak lze inscenaci pozvednout ze zoufalého, za světovým standardem kulhajícího průměru.

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Iva Pazderková
LETNÍ TIPY: Do Varů přijde sníh, Příbram se zase bude otřásat smíchy

Nejen filmy budou žít návštěvníci Karlových Varů. Pražské Studio Rubín zde představí divadelní komedii Padesátka odehrávající se v mohutné vánici v Jizerských...  celý článek

Z loňských oslav na Národní třídě
Pikous chce na Národní třídě slavit, i kdyby pak měl jíst jen topinky

Díky, že můžem! se jmenuje akce, kterou na 17. listopadu na pražskou Národní třídu chystá Martin Pikous. „Nechceme nadávat u piva, provolávat patetická hesla,...  celý článek

Klasik českého kresleného humoru Vladimír Renčín
Zemřel kreslíř Vladimír Renčín, autor postaviček Dlabáčka či Rambouska

Po dlouhé nemoci zemřel jeden z nejznámějších klasiků českého kresleného humoru Vladimír Renčín. Ilustrátorovi a karikaturistovi bylo 75 let. Renčín je autorem...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.