Tentokrát přijíždí v rámci turné k předloňskému živému albu Bowery Songs, ale na koncerty „Dylana v sukních“, jak se jí přezdívá, už celá desetiletí asi jen málokdo chodí pouze kvůli aktuální desce.
Staré i nové skladby
„Nemůžu spoléhat na to, že lidi přijdou jen kvůli mému jménu, to by byla cesta do pekel,“ odporuje zpěvačka. „A neumíte si představit, jak je těžké držet pořád pozornost publika, vždyť už hraju padesát let. To je samo o sobě heroický umělecký výkon dát po takové době dohromady každý koncert tak, aby se při něm nikdo z nudy nedíval na hodinky.“
Pro album Bowery Songs proto Joan Baezová přearanžovala své staré skladby a přidala čtyři, které na jejích studiových deskách dosud nevyšly.
„Vždycky jsem měla v repertoáru písničky, které byly výhradně koncertní. Prostě mě ani nenapadlo je dát na desku, i když jsem je hrozně ráda hrála živě a užívalo si je i publikum. Jenže pak mě vždycky okolnosti donutily, lépe řečeno moji příznivci, kteří si ty písničky prostě chtěli pohodlně poslouchat doma. A to je i případ těchto čtyř skladeb. Ale nakonec si myslím, že jim to na tomto albu docela sluší.“
Joan Baezová je po celou svou kariéru známá jako vášnivá politická aktivistka a léta na tom evidentně nic nezměnila. Při interview využije první příležitosti, aby se vyjádřila k situaci v Americe, i když cítí potřebu odbočku k tomuto tématu na začátku vysvětlit.
„Vždycky jsem se přece vyslovovala k politickým problémům, je to moje povinnost, lidi to ode mě čekají, i když už nekážu tolik jako dřív. Prostě musím, jinak to nejde,“ dodává skoro omluvně.
„Je totiž hrůza, co se poslední dobou děje s Amerikou, a jen absolutní trouba si může myslet, že je s tou zemí všechno v pořádku. Víc než polovina lidí v Americe Bushe nevolila, takže půl národa má stejné smýšlení jako já, ale nějak nás umlčeli,“ říká trochu rezignovaně.
„Lidé se naprosto neumějí poučit ze svých chyb, což je hrozné zjištění. Protože už hodně pamatuju, ani o tom nemusím moc přemýšlet, mám to pěkně na dlani. Stačí jen zmínit Vietnam a Irák. Když jistá paní nedávno kempovala před Bílým domem, protože chtěla, aby jí Bush vysvětlil, proč jejího syna zabili v Iráku, přišlo mi naprosto přirozené se k ní přidat, i když je to boj s větrnými mlýny.“
Na politiku dojde i při hovoru o zpěvaččině evropském turné, když najednou uprostřed věty utrousí: „Evropa by si mimochodem taky měla pořádně sáhnout do svědomí. Proč vůbec třeba u vás pořád tolik lidí volí komunisty? Ztratili paměť nebo přišli o rozum?“ rozohňuje se.
Při odpovědi na otázku, co zásadního se v jejím životě změnilo od poslední návštěvy Prahy, se však znovu rozzáří, a to vůbec není řeč o hudbě.
„Stala jsem se babičkou. Mám tříletou vnučku a starám se o rodiče, kterým je přes devadesát let, a taky se věnuju synovi, jehož jsem jako malého v 60. letech hodně zanedbávala, tak to teď doháním. Moc si to užívám a trochu kvůli tomu zanedbávám svou kariéru, ale žádné výčitky necítím,“ usmívá se zpěvačka.
Byla jsem dárek
Prahu už navštívila několikrát, ale pokud jde o nejživější vzpomínku, ani chvilku neváhá. „Nejraději vzpomínám na to, jak jsem byla ‚narozeninový dárek‘ pro Václava Havla,“ směje se. „Podával mi z lóže růže, protože ho ochranka nepustila na jeviště, ale já jsem na ně nedosáhla. Hrozná situace!“
